Byl teplý letní den a my jsme jeli v klidu směrem na Levý Hradec. Cesta podle všeho kopírovala dálnici D5. Naši rychlost jsem odhadoval na patnáct kilometrů za hodinu, takže teď jsme byli asi u Mýta, ale to byl jen odhad. Projížděli jsme vesnicí o několika domech, lidé na nás koukali, ale nikdo se nad naším vzhledem nepodivoval. Dva muži na koních je nijak nemohli ohrozit. Všichni muži měli u sebe nějakou zbraň, většinou sekerky zavěšené za opaskem, někteří měli oštěpy, meč neměl nikdo. Vesničani si nás prakticky nevšímali, dělali svou práci okolo domů, starali se o krávy a koně. Pár dětí nám mávalo.
Dobro pokračoval: “My Kotrigurové jsme nejmenší z kmenů a v boji se nám moc nedařilo, proto se náš kagan Alcikul rozhodl odejít z Avarského kaganátu směrem na západ do zemí Franků do Bavor. Král Dagobert nám přislíbil zemi, když se staneme jeho poddanými, ale pak nás zákeřně napadl a mnoho nás pobyl.
Alcikul unikl i s polovinou našeho kmene směrem na jih k Valukovi a část se nás vydala k Sámovi, který nám přislíbil svobodu, když mu budeme sloužit. Většina z nás se usadila v Praze. Já sloužím přímo Sámovi, jako posel.”
Zajímavé, takže v Sámově říši žijí pospolu Slovani, Avaři, Frankové a zřejmě i další národy.
“Jakého jsi náboženství?” zeptal jsem se zvědavě.
“Vidím, že ty vyznáváš slovanské bohy,” odvětil Dobro.
“Já mezi Avary uctívám velkého Tengriho, ale matka mě naučila ctít i slovanské bohy, takže u vás uctívám vládce hromů a blesků Peruna.”
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Víra asi nehraje v životě těchto lidí až tak velkou roli a je jim jedno, kdo jaké bohy uctívá.
“Proč se ptáš?” zadíval se na mě Dobro.
Chvíli jsem uvažoval co odpovědět, přeci jen jsem ho nechtěl zblbnout jako Ctěnu. Nejsem žádný guru Jára a vytvářet si zde zástupy uctívačů nehodlám. Na druhou stranu už jsem poznal, že víra nebo alespoň zdání víry, může být výhodné, ale Dobro se mi nezdál jako lehce zmanipulovatelný jedinec.
“Já si po tom zranění nic nepamatuji. Mám sice u sebe odznaky slovanské víry, ale ani nevím co znamenají.”
“Nevadí, bohové stejně k většině lidí nepromlouvají a víra pak není moc užitečná,” prohlásil Dobro.
Takový pragmatismus jsem od něj nečekal, ale v těchto dobách zřejmě nebyla kontrola církve nad lidmi tak velká, jako později a tady na sever od Byzancie se o žádné církvi ani mluvit nedalo.
K večeru jsme dojeli do Berouna. Dobro nazýval osadu Slavošínem a řeku Msou. Na přespání jsme si pronajali místo ve stodole na seně. Místní sedlák nám prodal chléb, pečené maso a pivo. Kupodivu mě vůbec nevadilo usínat na zaprášeném seně. Ve své době jsem trpěl alergií a určitě bych takové dobrodružství odskákal, ale nové tělo něco takového zjevně neznalo.
Velmi rychle jsem usnul a obratem se ocitl v živém snu. Seděl jsem na zelené trávě uprostřed lesního palouku a naproti mně seděla černovlasá válečnice neskutečné krásy. Byla oblečená asi jako Xena bojovnice, ale její obličej byl mnohem ženštější a velmi smyslný. Svaly na ní jen hrály, zároveň měla ženské křivky, zadek brazilské modelky a prsa jako Dolly Buster po třetím zvětšení. Okamžitě jsem se vzrušil a zíral jsem na ní, jak na svatý obrázek, přičemž mi z úst začali kanout sliny, jako mému starému rottweilerovi.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!