Ze stodoly se rozespale přibližoval Dobro a s úžasem zíral na mojí ranní očistu. Vůbec jsem se mu nedivil, který blázen si po ránu leje na hlavu studenou vodu?
“Dobré ráno Dobro.”
“Dobré, zbláznil si se? Takhle se myješ každé ráno?”
“Obvykle ano,” zalhal jsem mu a přitrouble se usmíval.
Dobro kroutil hlavou a nabral si trochu vody k napití.
Po ranní snídani jsme se vydali na cestu a já si začal najednou vzpomínat na svou minulost franckého bojovníka, zároveň jsem pociťoval mnohem větší sílu, než kterou jsem vládl včera. Vzpomínky nebyly úplně jasné, ale většinu momentů života tohoto těla, jsem si dokázal vybavit, bylo to jako bych listoval v počítačovém adresáři a otvírat jednotlivé soubory. Sigibert byl bastardem franckého bojovníka Adalberta a jeho otrokyně Jaryly. Od dětství byl vychováván k dráze bojovníka a od patnácti let sloužil s otcem jako doprovod obchodních karavan. Otec i matka zemřeli, když bylo Sigibertovi kolem dvaceti a od té doby se protloukal životem sám. Nyní mě bylo kolem pětadvaceti let. Sigibert byl průměrný bojovník, který však vynikal silou a byl nepřekonatelným střelcem z kuše.
Zároveň s dary bohyně Lady bych měl být velmi silným bojovníkem. Škoda, že nepřidala ještě nějakou bojovou magii nebo něco podobného, jak asi bude fungovat “moc nad ženami”, kterou slibovala?
Přebrodili jsme Msu – Berounku a pokračovali cestou mezi poli a lesy na Prahu.
“Sigi, nevybavilo se ti něco o přepadení vaší karavany, kde jsi byl zraněn?”
“Opravdu si něco málo začínám vzpomínat Dobro,” odpověděl jsem a po notné chvíli, kdy jsem si prohlédl zasunuté vzpomínky, jsem začal vyprávět.
“Putoval jsem jako ozbrojený doprovod s obchodní karavanou kupce Chlodomera ke kaganovi Bayanovi do Avarské říše. Vezli jsme spoustu zboží a diplomatickou depeši od krále Dagoberta. Naše karavana čítala sotva padesát lidí, z toho jen deset vojáků. Přepadli nás podle všeho tvoji lidé, nevím, jestli Kutrigurové nebo Avaři, nevidím mezi vámi rozdíl. Také tam byli Langobardi, jejichž jazyk trochu znám. Bránili jsme se, ale útočníků bylo mnohem víc než nás. Já dostal šípem do helmy a následně mě jeden z útočníků sekl do helmy šavlí. Pak už si nic nepamatuji, probudil jsem se až na Žďárském hradišti.”
Sakra, taky na mě mohl Chlodomer počkat. Místo toho mě tu nechal a teď abych se protloukal, jak můžu.
Nevadí, uvidím, jak pochodím u Sáma, k Avarům se mohu vypravit následně, i když kromě práce ochranky karavany mě k Chlodomerovi nic neváže. Z historie si dobře pamatuji, že na Sáma zanedlouho napadnou Frankové a záminkou jim bude právě přepadení kupecké karavany, zřejmě té mé. Možná bych mohl udělat kariéru v Sámově říši, anebo je můj pobyt zde pouze dočasný a já se zase vrátím do svého původního těla? Těžko říct, co bude následovat a jaká mě zde čeká budoucnost. Chvíli popluji po proudu a uvidím kam mě osud zanese.
“Výborně Sigi, to že sis vzpomněl na přepadení a svoji minulost, určitě knížete Sáma potěší. Je možné, že vaši karavanu přepadli Kudrigurové, máme důvod proč se mstít Dagobertovi a jeho Frankům. Dagobert nás určitě zmasakroval právě kvůli spojenectví s kaganem Bayanem a pokud vaše výprava směřovala k Avarům, tak pro nás byla jasným cílem. Jenom nechápu, proč moji bratři nepobili celou vaši karavanu, když měli tu možnost,” s jiskrou v oku na mě pohlédl Dobro.
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!