Blížilo se poledne a my neúnavně směřovali k Praze, odhadoval jsem, že jsme u Rudné, ale vůbec jsem si nebyl jist. Rudnou poznám, tak akorát podle McDonalds a ten jsem tady teď neviděl, jen pole, lesy a trochu větší vesnice obehnaná dřevěnou palisádou. Dobro ukázal strážným znak posla knížete Sáma a ti nás vpustili do vesnice.
Uprostřed vsi jsme neomylně zamířili k hostinci, kde vysedávali místní a objednali si pivo a chléb s masovým vývarem. Přinesla nám ho zhruba šestnáctiletá, velmi obdařená děvečka, které si Dobra ani nevšimla, ale na mě koukala mlsným pohledem. Pochutnával jsem si na výborném vývaru a zakusoval ho čerstvým chlebem, byl výborný, jen mi mezi zuby občas dřel jemný písek, technologie mletí obilí zjevně nebyla dokonalá.
Asi bych měl vyzkoušet, jak funguje ta moc nad ženami, kterou mě obdařila bohyně Lada. Trochu zašpásovat si můžu, to nikomu neuškodí.
Po dobrém obědě jsem si musel odskočit na latrínu za hospodou. Jen co jsem si otřel zadek mechem a umyl si ruce v sudu s vodou, už se ke mně přitočila děvečka z hospody.
“Nechceš mě doprovodit do stodoly? Potřebovala bych s něčím pomoci.”
“Moc rád ti pomohu, jakpak se jmenuješ?”
“Hněvka, a ty?”
“Sigi, a pojď spěcháme, do večera musíme být u Sáma na Levém Hradci.”
Chytila mě za ruku a táhla do stodoly. Ve stodole naštěstí nikdo nebyl a když jsem přivřel vrata, tak se na mě okamžitě vrhla, objala mě rukama kolem krku a nohama kolem pasu.
“Udělej mi to Sigi, prosím,” toužebně mi pohlédla do očí a přisála se mi na ústa.
No, pokud si to slečinka přeje, tak by bylo přeci nezdvořilé odmítnout. Položil jsem ji na slámu a sundal jednoduché šaty. Spokojeně roztáhla nohy a zvedla je do vzduchu. Stáhl jsem si kalhoty, košili a stoupl si nad ní.
“Oh Sigi, ty ho máš ohromnýho, nevím, jak ho zvládnu.”
“Neboj, budu něžný,” usmál jsem se a vrazil jí ho do její roztoužené, mokré jeskyňky.
Zařvala jako prokopnutá, zakryl jsem jí ústa svojí tlapou a začal přirážet. Do pusy jsem bral její velký dudy a cítil jsem se úžasně.
Netrvalo to dlouho, byl jsem hotovej za chvíli, chtěl jsem to vycáknout na seno, ale Hněvka mě stihla zadržet, vzala si mou chloubu do úst a všechno s úsměvem spolkla.
Hodili jsme na sebe oblečení a Hněvka se ke mně ještě jednou přitiskla a vrazila mi pusu.
“Kdybys jel znovu kolem, tak se rozhodně zastav.”
Tak to bylo super, žádnou zvláštní sílu jsem nepociťoval, ale pokud budu pro ženy neodolatelný, tak to je vlastně taky “moc nad ženami”.
Dobro na mě po návratu ze stodoly jen přátelsky mrknul svýma asijatskýma očima a nijak moji nepřítomnost nekomentoval. Stejně bych mu nic neřekl, jsem přeci gentleman.
Posbírali jsme své věci, vyskočili na koně a vydali se k Levému Hradci. Kupodivu jsem nepociťoval žádné problémy při cestování na koni, tohle tělo bylo zjevně zvyklé.
“Dobro, mohl bys mi prosím povědět, jak to nyní vypadá na dvoře knížete Sáma? Moc jsem se o něj nezajímal a nevím, jak to tam chodí. Měli jsme jet k Avarům, a tak o Sámovi mnoho netuším,” zeptal jsem se, abych si trochu ujasnil místní situaci.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!