“Ctěno, jaký je teď rok?”
“Podle křesťanů je červen roku 630 od narození toho jejich židovského proroka, ale podle nás je den letního slunovratu roku 7520 od stvoření světa Svarogem.”
Taky dobře, není prosinec, ale červen, nebude mi zima. Slunovrat je nějaký magický den, možná proto jsem se ocitl v tomhle těle.
“Otoč se, obléknu se a ukážeš mi kde jsem se to ocitl,” vyhrkl jsem a začal jsem se zvedat z postele.
“Jistě můj pane, ale léčitel Milobrat říkal, že se musíte šetřit.”
Rychle jsem na sebe hodil plátěné kalhoty a košili podivného střihu, připomínalo mi to montérky bez kapes a rubáchu ruskýho mužika. Ctěna mě vedla z místnosti ven na nádvoří. Kolem dokola byly dřevěné stavby, palisády opevnění a hlídkové věže. Na nádvoří se pohybovalo dost lidí a na hradbách hlídkovali vojáci.
Z okolí nebylo vidět nic, musím vylézt na ochoz, abych se mohl rozhlédnout. Hned jsem se vydal k dřevěným schodům na ochoz a lezl jsem společně se Ctěnou nahoru.
Nahoře mě očekával nádherný výhled do krajiny, kterému nebránili vůbec žádné stromy jako v mém čase. Tak aspoň místo jsem poznával, vrch Žďár u Rokycan.
Směrem na Rokycany jsem viděl pole a vesnice. Cesta od Rokycan na Prahu tam byla, ale jen jako polňačka mezi lány polí, a lesů tu bylo mnohem víc.
Takže jsem se ocitl někde v sedmém století, přibližně tam kde jsem měl bouračku, mám nové tělo a můžu začít znovu. No úplně znovu ne, jsem zřejmě voják, takže se tomu budu muset přizpůsobit. Mysl předchozího vlastníka mě nijak neotravuje, žádné jeho vzpomínky zatím nemám, i když by se mohly hodit. Snad mi zůstali alespoň nějaké návyky těla, svalová paměť nebo tak něco. V téhle době potřebuji umět ovládat zbraně a jízda na koni by taky nebyla na škodu, tyhle věci se nenaučíš ani za rok tréninku. Ještě by tu mohla být magie, ale to asi těžko.
“Ctěno, kde jsou moje věci a kůň?”
“Věci jsou uloženy v komoře a kůň je ve stáji samozřejmě, pojďte se podívat.”
Ctěna mě dovedla do komory, kde se v bedně válely moje věci. Viděl jsem je prvně, a tak jsem se v nich začal přehrabovat, abych se trochu zorientoval. Hned jsem vytáhl boty, středně vysoké kožené kozačky se šněrováním a nazul si je. Kožený pasek se zbraněmi jsem si chvíli prohlížel, než jsem si ho nasadil, pak jsem sundal meč a nechal na něm pouze dýku. Zbytek asi nebudu hned potřebovat, ale musím si ty věci aspoň prohlídnout. Dýka měla čepel dlouhou zhruba patnáct centimetrů a na šířku tři, masivní záštitu, rukojeť obmotaná kůží, zdobení žádné, pochva kožená. Meč dlouhý asi metr mi silně připomínal římský gladius, pochva byla dřevěná. Kroužková košile se zdála celkem dlouhá, zkusmo jsem si jí hodil přes hlavu, šahala mi do půlky stehen, neměla rukávy, ale váha to byla stejně velká. Kroužkovou košili jsem hned sundal. Koženou košili a kalhoty se mi zkoušet nechtělo. Kapkovitý štít s namalovaným kolovratem, helmu a sedlo jsem nechal bez povšimnutí a vrhnul jsem se na masivní kuši. Zajímavý kousek bez pažby, takový ten “středověký” typ, ale spoušť jako u pušky. Svazek šipek nechyběl. Zkusmo jsem kuši natáhnul, ta musí mít aspoň stopadesát liber, budu muset přidělat kladku, abych si nezničil záda. Vypouštět tětivu naprázdno se nemá, tak jí musím hned otestovat.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!