Docela se mi chtělo na záchod, ale nahatý jsem ho hledat nechtěl, pod postelí jsem zahlédl hliněný hrnec s poklicí a podle zápachu jsem usoudil, že jde o nočník, tak jsem ho hned pokřtil.
Hned jak jsem skončil a přikryl se pokrývkou, vešla do místnosti Ctěna se džbánem, miskou a balíkem oblečení. Jídlo položila na špalek a oblečení na postel. Vrhnul jsem se na misku s jídlem, bylo to nějaké vařené zrní s masem. Hlad sem měl jak vlk, takže mi bylo celkem jedno, co to je, rychle jsem to do sebe naházel a zapil vše čerstvou vodou.
Ctěna mě pozorovala a začala se vyptávat, až když jsem skončil. Rozhodl jsem se mlčet a poslouchat, před tím, než začnu mluvit.
“Můj pane, pamatujete si, jak vás zranili?” řekla dívka. “Ne, nepamatuji se nic, kdo jsem, kde jsem, jak sem se zde ocitl a jak se jmenuji?” předstíral jsem naprostou ztrátu paměti. Ctěna vykulila oči, byli nádherně modré a smíchy vyprskla. “Náš léčitel Milobrat říkal, že si možná nebudete něco pamatovat, ale že byste si nepamatoval nic, to nezmiňoval.”
“Opravdu si na nic nevzpomínám a strašně mi bolí hlava,” kroutil jsem se před jejím pohledem.
“Pověz mi všechno, co víš.”
“Dobře můj pane, vím jen co jsem se dozvěděla od ostatních. Vaše výprava odjela už před dvěma týdny a vy zde ležíte celkem měsíc. Jmenujete se Sigibert a doprovázel jste franckou výpravu ke kaganovi Bayanovi. Nedaleko odsud vaši výpravu přepadli Langobardi a ukradli vám dary pro kagana. Při přepadení zabili pět vojáků a vy jste byl zraněn. Vedoucí vaší výpravy vás zde zanechal, s tím že nebylo jisté, jestli přežijete a pokračoval dál ke kaganovi.”
“A já jsem kupec nebo diplomat?”
“Ne, jste voják. Vaše zbraně a brnění jsou zde, stejně tak i váš kůň.”
“Jak to, že si rozumíme, když jsem Frank a ty Srbka?”
“Vedoucí vaší výpravy, urozený Chlodomer říkal, že vaše matka byla Vendka, a proto byste nám měl rozumět.”
“A kde to jsem, kdo jsou Frankové, kagan a Langobardi?”
“Jste na hradišti Žďár v Sámově říši, Frankové jsou národ na západ od nás, z něhož pocházíte, kagan je vládce Avarů na východ od nás a Langobardi mají zemi na jihu.”
Trochu se mi z toho kroužila hlava.
Vždy jsem rád četl sci-fi nebo fantasy. Teď jsem se já sám propadl v čase, a ještě jsem v jiném těle. Výborně, tak proč ne, místo těla padesátníka, mám tělo dvacetiletého, nejsem fyzicky postiženej, ani nejsem otrok, vězeň nebo nemocnej.
Dobu Sámovi říše si lehce pamatuju. Sámo byl francký kupec, který pomohl Slovanům v bojích s Avary, následně porazil Franky u Wogatisburgu, pak vládl zhruba třicet let, a po jeho smrti se říše rozpadla. Není toho moc, z té doby jsou písemné záznamy jen z Byzancie a Francké říše, které zmiňují barbary na území dnešních Čech okrajově. Avaři byli tuším mongolský kmen, který ovládal střední a východní Evropu v té době.
Další informace musím zjistit. Pomohli by mi víc znalosti místních událostí, jako obyčejnému vojákovi? Asi ne, letopočty ani jména jednotlivých osob mi budou k ničemu, i když se s nimi setkám. Mnohem víc by se hodilo nějaké řemeslo nebo pozdější vynálezy. Střelný prach asi vyrobit zvládnu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!