“Dobro, co je to za lidi s kroužky na čele?”
“Vy otroky v říši neznačkujete?”
Teď jsem si vzpomněl. Otroci se samozřejmě značkovali i ve Francké říši, ale většinou na předloktí. Já jsem žádné otroky nevlastnil a obvykle jsem jich ani moc nepotkával.
“Značkujeme, ale ne na čelo a proč mají oholenou hlavu?”
“To jsou uprchlíci nebo váleční zajatci, kteří jsou nebezpeční, většinou dlouho nevydrží, prodáváme je Avarům,” mávnul rukou Dobro, aniž by se pozastavil nad tím, že on sám je vlastně Avar.
“Taky máš nějaké otroky Dobro?”
“Ne, teď žádné nepotřebuji, ale časem bych si chtěl pořídit vlastní dvorec a pak se mi budou otroci hodit pro práci na poli,” odvětil s úsměvem Dobro.
To není špatná myšlenka, časem, až se tu trochu porozhlédnu, bych si taky mohl pořídit vlastní hospodářství a otroky, kteří by na mě pracovali. Tedy pokud tady zůstanu napořád a nevrátím se do své vlastní doby. Tohle musím víc promyslet, ale zatím mi na takové věci chybí peníze.
“Kolik tady stojí otrok, spíše tedy pěkná otrokyně?”
“Tak pěkná otrokyně bude zhruba za pět franckých denárů, ale může stát taky mnohem víc, můžeme se zajít podívat na tržiště, pokud máš zájem.”
Pět denárů si Sigibert vydělal za měsíc služby při provázení karavan. V kapse mi sice nějaké denáry cinkali, ale o otroky je potřeba se starat, živit je a krmit.
“Není potřeba, jen mě zajímali místní ceny. Nějakou holku pro zábavu si vždycky najdu a nemusím si proto kupovat otrokyni.”
“Ty jsi mi ale uličník Sigi, v poledne jsi špásoval s tou holkou v hostinci, a teď už máš zase chutě?”
“Dobrého by sis neměl nikdy odříkat,” zasmál jsem se a poplácal Dobra po zádech až málem spadnul z koně.
Zastavili jsme před vraty hradiště a strážní nás vpustili dovnitř, jakmile poznali Dobra.
Po vstupu do hradiště jme byli odvedeni k majordomovi, byl to malý zavalitý dědek, který na mě francky křikl, “ty jsi jistě Sigibert?”
“Ano, můj pane,” odpověděl jsem s lehkou úklonou.
“Já jsem Pipin, majordomus Levého Hradce, běžte se trochu upravit, Sámo vás očekává,” rukou nám ukázal ke kašně uprostřed nádvoří.
Vydali jsme se s Dobrem tím směrem a Pipin nás následoval. U kašny jsme se jen lehce opláchli a očistili si navzájem zaprášený oděv.
Pipin usoudil, že to bude stačit a vedl nás do hlavní, největší budovy hradiště, nad jehož vstupem se pyšně vypínal symbol kolovratu sestavený z kostí.
Vstup do budovy hlídala dvojice strážných, kteří nám odebrali zbraně a následně nás vpustili dovnitř. Přízemí tvořil jeden velký sál s podpůrnými sloupy, dlouhý hodovní stůl, a vyvýšené pódium s dřevěným trůnem vystlaným medvědími kůžemi.
Na trůně se rozvaloval mohutný zhruba čtyřicetiletý muž s hustým plnovousem a oholenou hlavou. Vedle trůnu postávali dva osobní strážci.
Pipin se lehce uklonil a uvedl nás.
“Veliký Sámo vedu ti Sigiberta, vojáka francké karavany, která byla přepadena Avary u Ždáru. Tento voják, byl při přepadení zraněn, a proto zůstal na Žďáru, než se uzdraví.”
“Zdravím tě Sigiberte, už jsi se plně uzdravil a tušíš proč jste byli přepadeni?” zeptal se Sámo bez okolků.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!