Vzápětí někdo zaklepal na dveře, rustikální výtvor z prken s petlicí, a bez výzvy vstoupil. “Dobré ráno, můj pane,” řekla dívka v jednoduchých šedých šatech, asi kroj. “Ahoj,” vyhrkl jsem. Dívčina se na mě s udivením zadívala a přistoupila k posteli. “Jak se cítíte můj pane?”
“Bolí mě palice, kde to jsem a jak se jmenuješ?” ztěžka jsem vyslovoval. “Musíte, mi prominout můj pane, ale váš přízvuk je velmi nezvyklý, jmenuji se Ctěna,” odpověděla dívenka, kolik jí asi může být let? “Jaký přízvuk, mluvím normálně česky,” žádnou vadou řeči netrpím, možná mám silnější sykavky a občas huhlám.
“Česky? To je kde můj pane, jste od Velebů?” Ctěna nechápavě vrtěla hlavou. “Ne, jsem místní, a proč ty používáš tak zastaralý jazyk a říkáš mi můj pane?” pořád jsem nevycházel z údivu.
“Já jsem Srbka od Lužice a jsem otrokyně, proto vás nazývám mým panem, neboť jste mi nadřazen jakožto člověk svobodný,” sklopila hlavu Ctěna.
Sakra, co to ta holka plácá, někdo si ze mě vystřelil, nahrávají mě na kameru a smějí se při pohledu na mě? No, je to divný, ale chvilku můžu hrát tu hru s nima.
“Dobře Ctěno, skoč mi pro čistou vodu a něco k jídlu, pak mi řekneš, jak jsem se tady ocitl,” a máchnutím ruky jsem jí poslal pryč.
Než se holka vrátí, tak si můžu rozmyslet, co všechno potřebuji vědět. Mezitím jsem si začal osahávat hlavu, měl jsem tam obvaz, který jsem si hned strhnul. Na temeni hlavy jsem si nahmatal ránu dobrých deset centimetrů, ještě trochu mokvala, ale jinak byla napůl zaschlá. Na obličeji jsem měl téměř plnovous, což je divný, protože mě vousy skoro nerostou. Trochu jsem se protáhnul a kromě hlavy, mě nic nebolelo. Tak se zkusim postavit a uvidim. Postavil jsem se vedle postele a hlavou jsem vrazil do stropu. Měřím sto devadesát centimetrů, a tak jsem zvyklý ohýbat se do dveří, ale abych narážel do stropu, to se mi snad nikdy nestalo. Zadíval jsem se na své ruce a nohy, a zhrozil jsem se silnému ochlupení. Já, jsme přeci holátko a moc chlupů nemám.
Natáhnul jsem ruce před sebe, abych si je lépe prohlédl a zaujalo mě vypracované šlachovité svalstvo. Ruce měli hrubou, světlou pokožku s množstvím jizev. Že bych během ležení v posteli ztratil veškerý tuk? Zkusil jsem udělat dřep, abych se protáhl, a kupodivu jsem zjistil, že mám ohromnou flexibilitu v kyčlích a zadkem dosáhnu až na zem, kam se poděla moje artroza?
Sedl jsem si na postel a pokračoval jsem v “self checku”. Tohle tělo bylo někoho jiného. Velikost sice přibližně seděla, ale jinak šlo o tělo mnohem mladšího muže, odhadem kolem dvaceti let. Na břiše jsem měl ukázkovej sixpack, ruce i nohy silný, ale šlachovitý bez špetky zbytečnýho tuku. Asi bych moh jít s přehledem na nějakou fitness soutěž, stačí jen namazat se a možná oholit.
Pokračoval jsem v obhlídce svýho novýho těla. Ty chlupy se mi trošku hnusili, ale třeba budou fungovat jako izolace a aspoň mi nebude zima. Bohužel jsem nikde neviděl zrcadlo, abych se mohl prohlédnout. Na krku jsem ucítil přívěšek, stáhnul jsem si ho přes hlavu a v ruce jsem držel kožený šňůrku s dřevěným křížem. Vypadal jako keltský kříž, jestli si to dobře pamatuji, kříž s takovým kolečkem. Nikdy jsem nebyl pobožnej a žádné kříže jsem nenosil. Ve škole jsem ještě zažil marxismus-leninismus a dobře vím, že náboženství je opium lidstva. Vždyť to tvrdil i Josip Stalin a ten to musel vědět, když ho vychovávali na církevní škole. Křížek jsem položil na postel a hledal jsem dál. Na prsou jsem objevil tetování, svastika zhruba deset centimetrů velká. Výborně, ještě mě tu zavřou za propagaci nacismu. Ikdyž, pokud se nepletu, tak nacisti točili ten kříž doprava a tenhle je zatočenej doleva. Takže zřejmě symbol slunce, snad nebyl původní majitel těla nějakej extrémista?
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★☆☆
Samotný koncept přenosu moderního člověka do raného středověku a Sámovy říše je velmi atraktivní a nabízí skvělé možnosti pro střet kultur. Příběh však poměrně rychle sklouzává k tradičnímu klišé mužské fantazie, kde hrdina bez větší námahy získá dokonalé tělo, magické schopnosti a zástupy povolných žen. Pro příště by bylo zajímavější více prozkoumat hrdinův vnitřní konflikt a skutečné výzvy spojené s přežitím v drsné historii, než se spoléhat jen na božské dary.
Atmosféra – ★★★☆☆
Historické reálie, prolínání národů a zmínky o Sámově říši dodávají textu zajímavý a neokoukaný nádech, který čtenáře baví objevovat. Vtáhnutí do děje ale trochu sráží fakt, že hlavní hrdina přijímá svou novou realitu naprosto bez šoku a vše mu jde až podezřele hladce. Chybí zde pocit skutečného nebezpečí nebo syrovosti tehdejší doby, protože Pepa proplouvá dějem s lehkostí turisty na dovolené.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi čtivě, má svižné tempo a dialogy působí přirozeně, díky čemuž stránky rychle ubíhají a příběh nenudí. Autor má zjevný cit pro plynulost vyprávění a udržení čtenářovy pozornosti. Je však potřeba zapracovat na gramatice a pravopisu, v textu se objevují hrubky (např. ‘ruce měli’, ‘Sámovi říše’) a problémy se skloňováním (‘mi bolí hlava’), což ale vyvažuje celková zábavnost a lehkost stylu.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi oddechové a zábavné čtení, které chytře využívá oblíbený žánr přenosu do jiného světa a zasazuje ho do atraktivních českých dějin. Ačkoliv se děj opírá o silné prvky splněných přání a hrdina nečelí větším překážkám, text si udržuje humor a obrovskou čtivost. Pokud v dalších částech prohloubíte charaktery postav a přidáte skutečné napětí, může z toho být skvělá dobrodružná série. Rozhodně v psaní pokračujte, máte velký talent vyprávět poutavě!