Povídka

Patnáct minut
Četba díla zabere cca 24 min.

 

Pondělí.

Zkontroloval jsem, kolik mám ještě cigaret. Na tenhle den to bude určitě stačit, ulevilo se mi. Zběžně jsem zkontroloval gumy od auta. Trochu jsem si zanadával, že je tma. Znamenalo to, že do práce za tmy a z práce taky. K čertu se slunečním světlem. Odhazuju vajgl, sedám si, pouštím rádio. Ozývá se hlas, který neznám.

„Dobré ráno,“ zaznělo zcela seriózně. „Bohužel vám musím oznámit, že můj kolega se dnes nedostaví. Vím, že jste tu jen vy dva, stálí posluchači, a proto vás chci o něco požádat. Zvukař nám sice zvučí celý vstup, ale obvykle to jen zapne, zajde si na cigaretu, a za patnáct minut se vrátí. Nezapíná nahrávání, ani nic podobného. Pro tuto relaci to jednoduše není třeba.

Prostřednictvím tohoto vstupu vás chci požádat, abyste se přihlásili na nejbližší policejní stanici. Jde o to, že je můj kolega obviněn z vážného trestního činu. Vypadá to, že sexuálně napadl jednu ženu, zabil jejího manžela, ukradl auto a zbavil se těla. Jakákoliv vaše výpověď ohledně toho, co vám tady ten muž říkal v rádiu, může policii pomoct v šetření. Mockrát vám předem děkuji. Omlouvám se ve jménu našeho rádia.

Teď už si poslechněte ranní hudbu. Přeji vám pěkný start do nového týdne.“

Začala hrát nějaká rocková píseň, otočil jsem kolečkem a rádio vypnul. Zbytek cesty jsem přemýšlel, jestli půjdu na tu policejní stanici. Nepřišel jsem na nic. Když půjdu, budu znít jako lhář. Jak asi dokážu, že každé ráno ladím tenhle vstup? Jen těžko. Ještě budu vypadat jako komplic.

Kdyby ten chlap říkal pravdu, teoreticky bych ho z toho mohl vysekat. Nebo mu při nejmenším alespoň pomoct. No jo. Ale co když pravdu neříkal a jen si tvořil alibi?

Dneska už se fakt nikomu nedá věřit.

Rozhodl jsem se neudělat nic. Přece jenom je mi svatý můj klid a ticho. Zítra zkusím jinou stanici.

 

 

 

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
3.67/5 (1)
Velikost textu
3.67/5 (1)
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

3.67/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
Setkání s Ohynem Když jsem dorazila ke břehu Černého jezera v Temnovišti,vystoupila jsem z ...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
aneb o komunikaci ...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Každá nečestnost se nevyplácí ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Eliška seděla na lavičce před nemocnicí, zabalená do šedého kabátu, který jí byl vždycky troc...
Charita
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Katka: „Jděte všichni do hajzlu, já nemám čas na lidi, jsem ve slepý uličce a bloudim tady s...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
  Mraky se rozestoupily. Už přestalo pršet. Vylezl zpod přístřešku, zadíval se na nebe a na...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Venku jsou slyšet hromy a blesky ozařují oblohu. Příroda jde ruku v ruce s tím, co právě teď c...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů:

(Využívá hlasy integrované v prohlížečích. Proto v některých nemusí fungovat.)

Připraveno.
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku