Povídka

Patnáct minut
Četba díla zabere cca 24 min.

Tenhle čtvrtek ale patřil k výjimkám, které nejspíš budou potvrzovat pravidlo. Těžko říct. Dám vám na výběr. Za prvé: přišla na rande, ale skoro vůbec nepromluvila a nakonec mi řekla, že mě to s ní nebaví. Za druhé: sdělila mi, že už má chlapa. Za třetí: vyklubalo se z ní, že si chtěla jenom užít, a já ať jí dám prostě pokoj. A za čtvrté: vůbec nepřišla na schůzku.“

Vypnul jsem motor. Trochu mě to v tu chvíli zamrzelo, protože mě zaujalo, jak to teda s ním bylo. Vběhnul jsem na benzínku. Prodavačce sdělil, že chci žluté Camelky. Dokonce jsem jí i ukázal, kde mezi krabičky cigaret jsou, abych celý proces urychlil. Když mi je dala, nechal jsem tam dvoustovku a vrátil se do auta. Startuju, pouštím rádio.

„Kdybych na ni měl alespoň telefonní číslo. Ale já prostě neměl. Nechápu, proč jsem se jí na něj prostě nezeptal. Je to přece jenom tak samozřejmá věc. Jo. Jsem pěkný vůl. Ještě jsem tam tak hodinu seděl, jestli se náhodou neobjeví, ale nakonec to prostě vzdal.“ Takže se na něj prostě vykašlala, pochopil jsem. „Třeba jí do toho něco vlezlo. Těžko říct. Zbytek dne jsem proseděl v hospodě. Vypil jsem asi pět piv. Dorazil i můj známý, a tak jsem mu celou tu mojí story s červenovláskou převyprávěl. Sdělil mi, že jí do toho určitě něco vlezlo. Mám prý být klidný. Určitě se to vysvětlí.

Zkoušel jsem ji najít i na té seznamce, ale jako by se tam po ní slehla zem. Žádný profil neexistoval. Dokonce i naše zprávy byly v tahu. Nic jsem nechápal.

Takže. Jestli mě třeba náhodou posloucháš: Prosím, ozvi se mi. Moc tě chci vidět. Jsem vůl, že jsem se nezeptal na tvoje číslo. Odpusť mi…“

Vypnul jsem rádio. Udělal jsem to snad poprvé. Nějak mi z toho zoufalce bylo najednou úzko. No co. Prostě si chtěla jenom užít. Takový je život. Mě bylo hned podezřelé, že by si nějaká ženská v jejím postavení chtěla něco začínat s ubožákem, který ráno vysílá v nekřesťanskou hodinu a plká svých patnáct minut hovadinu přes hovadinu. Jasně. Každý si zaslouží lásku, ale taky si musí uvědomit, že i bolest je tady pro všechny.

 

O víkendu se nic nedělo. Četl jsem knihy. Na chlapa z rádia už dávno zapomněl. Jel jsem umýt auto, což se ukázalo jako kontraproduktivní, protože v neděli pršelo celý den. Že já se vůl zase nepodíval na předpověď počasí. Navíc se blížily svátky. Šlo to poznat v obchodě. Ozdoby tam už vyvěsili.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
3.67/5 (1)
Velikost textu
3.67/5 (1)
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

3.67/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Odpuštění  není o tom ...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
14
  Když člověk pracuje v obchodním domě, většinou se naučí jistých postupů, jak ignoro...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka   Když mě obr přivedl do sv...
Návrh bez názvu (1)
Všechno to začalo ve čtvrtek. Těžko říct, jestli to byla náhoda nebo ne, ale stalo se to obyvat...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
1. Obr Ínemak s Normanem nekončí Nevím, proč jsem si vlastně myslela, že po tom všem, co se stal...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
1. Divné chvíle smutku i smíchu 😊 Obr Ínemak se rozhodl pozvat krále Morana na návštěvu do T...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů:

(Využívá hlasy integrované v prohlížečích. Proto v některých nemusí fungovat.)

Připraveno.
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku