Povídka

Patnáct minut
Četba díla zabere cca 24 min.

Návrh bez názvu (4)

 

Pracoval jsem v jedné malé firmě. Do práce to bylo autem něco kolem čtvrt hodiny. Jezdíval jsem vždy přesně na půl sedmé. Práce to byla nezajímavá, korporátní a úmorná. Bylo mi pětatřicet, žil jsem sám, vykonával pořád to samé dokola, o víkendech občas navštívil rodiče, přes léto cestoval.

Liboval jsem si ve stereotypu. Žehlení košil, ranní cigareta před autem, každé úterý se oholit, pátky pít pivo a číst si. Všichni kolem hledali nějaký smysl, zakládali rodiny a snažili se objevit ten pravý význam života. Můj význam života bylo ticho a klid.

Součástí všech mých jednotlivých rutin byla ranní show v rádiu, co mi hrálo po cestě do práce. Líbilo se mi, že se v tom čase nepouští hudba, ale mladý hlasatel, jméno už nevím, přesně od šest patnáct, do půl sedmé, vykládat naprosto všední poznatky ze světa kolem něj.

Všechno to začalo v pondělí…

Pondělí.

Venku je trochu zima. Je třetího listopadu. Podzim je už dávno tady. Bude to trvat deset minut, než se mi auto zahřeje a já přestanu mrznout. Černý Peugeot 308. Nic převratného. Zapínám rádio.

„Dobré ráno, moji šakalové! Jak se vám vstávalo, co? Je pondělí. Nejhorší den z týdnu. Nevím jak vy, ale kdykoliv tohle já řeknu nahlas, připadá mi, že je tenhle den trochu snesitelnější. Co naplat. Víkend byl docela zajímavý. Chcete znát tajemství?“ Odmlčel se. „Ale jenom vás tahám za nos. Žádné tajemství před vámi přece neskrývám. K tomu jsem se už dávno zapřísáhnul. Každopádně. O víkendu jsem měl teda rande. Jo! Rande!

Byla to krásná ženská, to vám musím říct. Bylo to v sobotu. Vstával jsem brzo, protože jsem byl z té schůzky pěkně nervózní. Seznámili jsme se, jak už jsem vám říkal, přes seznamku. A víte co, někdy se přes seznamku může zdát všechno super, až do chvíle, kdy vám na rande přijde stokilový chlap v nátělníku, dostanete přes držku a přijdete o peníze.

Byl jsem chytrý, a tak jsem se s ní dohodl na schůzce v kavárně. Měla se konat v pět odpoledne. Pro jistotu jsem dorazil už patnáct minut před pátou. Objednal si kafe, chvíli pročítal nápojový lístek, pak to vzdal a jen tak pozoroval okolí. Uvažoval jsem, moji šakalové, jak vám o tom dneska budu vyprávět.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
3.67/5 (1)
Velikost textu
3.67/5 (1)
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

3.67/5 (1)
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
K cíli  vede více cest ...
1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
Charita
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
V kanceláři:   Bylo pondělí a všichni jsme byli v zasedačce a čekali na naší styční d...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
  Měl zmapované všechny zastávky metra. Dokonale věděl, které jsou v jakou dobu nejrušněj...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dovoluji si nabídnout malou ochutnávku z knihy povídek "Alláhovy děti", za chybky se omlou...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
  Dlouho předtím, než jsem vzal tuhle práci, jsem se nikde nemohl udržet. Vždycky to dopadl...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Tajemství útesu Po oslavě u krále Morana na lodi mi bylo dlouho špatně. Ve snech jsem viděla Moran...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
Nikův pláč Další příběhy přátel z domu prokletých duší a co tentokrát prozradí stín s mi...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů:

(Využívá hlasy integrované v prohlížečích. Proto v některých nemusí fungovat.)

Připraveno.