Pracoval jsem v jedné malé firmě. Do práce to bylo autem něco kolem čtvrt hodiny. Jezdíval jsem vždy přesně na půl sedmé. Práce to byla nezajímavá, korporátní a úmorná. Bylo mi pětatřicet, žil jsem sám, vykonával pořád to samé dokola, o víkendech občas navštívil rodiče, přes léto cestoval.
Liboval jsem si ve stereotypu. Žehlení košil, ranní cigareta před autem, každé úterý se oholit, pátky pít pivo a číst si. Všichni kolem hledali nějaký smysl, zakládali rodiny a snažili se objevit ten pravý význam života. Můj význam života bylo ticho a klid.
Součástí všech mých jednotlivých rutin byla ranní show v rádiu, co mi hrálo po cestě do práce. Líbilo se mi, že se v tom čase nepouští hudba, ale mladý hlasatel, jméno už nevím, přesně od šest patnáct, do půl sedmé, vykládat naprosto všední poznatky ze světa kolem něj.
Všechno to začalo v pondělí…
Pondělí.
Venku je trochu zima. Je třetího listopadu. Podzim je už dávno tady. Bude to trvat deset minut, než se mi auto zahřeje a já přestanu mrznout. Černý Peugeot 308. Nic převratného. Zapínám rádio.
„Dobré ráno, moji šakalové! Jak se vám vstávalo, co? Je pondělí. Nejhorší den z týdnu. Nevím jak vy, ale kdykoliv tohle já řeknu nahlas, připadá mi, že je tenhle den trochu snesitelnější. Co naplat. Víkend byl docela zajímavý. Chcete znát tajemství?“ Odmlčel se. „Ale jenom vás tahám za nos. Žádné tajemství před vámi přece neskrývám. K tomu jsem se už dávno zapřísáhnul. Každopádně. O víkendu jsem měl teda rande. Jo! Rande!
Byla to krásná ženská, to vám musím říct. Bylo to v sobotu. Vstával jsem brzo, protože jsem byl z té schůzky pěkně nervózní. Seznámili jsme se, jak už jsem vám říkal, přes seznamku. A víte co, někdy se přes seznamku může zdát všechno super, až do chvíle, kdy vám na rande přijde stokilový chlap v nátělníku, dostanete přes držku a přijdete o peníze.
Byl jsem chytrý, a tak jsem se s ní dohodl na schůzce v kavárně. Měla se konat v pět odpoledne. Pro jistotu jsem dorazil už patnáct minut před pátou. Objednal si kafe, chvíli pročítal nápojový lístek, pak to vzdal a jen tak pozoroval okolí. Uvažoval jsem, moji šakalové, jak vám o tom dneska budu vyprávět.
























