Bylo něco po páté, když se otevřely dveře. Byla to ona. Hned jsem to věděl. Jako z filmu. Na sobě černou koženou bundu, silonky, v ruce kabelku, a k tomu ty ohnivé vlasy. Modrýma očima si prohlédla kavárnu. Počkal jsem, až pohledem dorazí k mému stolu a mávnul na ni. Usmála se, přehodila si ofinu dozadu, a rozešla se ke mně. Třásl jsem se jako ratlík. Pochopte, byla to fakt hezká ženská. Ještě lepší, než na fotkách. Říkal jsem si, že mám neuvěřitelné štěstí!
Přisedla si. Prohodil jsem nějaký vtípek. Objednala si latté, dala si nohu přes nohu a zapálila cigaretu. Jo! Jasně! Vím to! Jsem proti kouření, ale téhle ženě bych odpustil všechno. Konec konců, docela mi to k ní i sedělo.
Vyprávěla mi, že pracuje jako módní návrhářka a nemůže najít muže, protože se jí každý bojí a podobně. Já na to, že to dá rozum, když je tak pěkná. Čekal jsem, že se tomu usměje, ale nepohnul se jí ani koutek. Což mě k ní ještě víc přitahovalo.
Hodiny na zdi za ní, ozdobené sušenými květy, se mi jako by zrychlily před očima. Bylo to něco neuvěřitelného. Rozesmála i ona mě, což se mi často nestává. Však mě znáte. Jsem náročný na humor. Tahle holka, fakt třída, šakalové!
Vidím, že se čas ale už chýlí ke konci, takže to zkrátím. Celé rande trvalo asi dvě hodiny. Moc jsme se nasmáli, pokecali jsme o práci a načali dětství. Musela však už někam odejít. A víte vy co? Domluvili jsme se na další schůzce! Fakt že jo! Má to být dneska! Tentokrát se půjdeme projít kolem řeky. Nechci tlačit na pilu ani nic jiného. Ještě jsem si ověřil, jestli poslouchá rádio. Řekla mi, že ne. Ví, že v něm pracuju, ale netuší, že jako hlasatel.
Dneska mám v plánu poznat ji ještě víc. Hlavně netlačit na pilu, šakalové! To je moje heslo. A tak se mějte! Zítra čekejte další novinky! Tak čus!“
Otočil jsem klíčky od zapalování, vystoupil z auta, vzal z kufru aktovku s notebookem a šel do práce. Vypadalo to, že začne každou chvílí pršet. Jestli bude pršet celý den, dost to zkomplikuje jeho plán, uvažoval jsem.
Úterý.
Málem jsem zaspal. Musel jsem vynechat záchod. Hold to budu muset odbýt v práci. K autu však dobíhám včas. Startuju. Dneska už je trochu líp než včera. Bude to nejspíš tím, že se odpoledne mraky nakonec přece jenom roztrhaly.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad je naprosto skvělý a originální. Využití nespolehlivého vypravěče v podobě rozhlasového moderátora, jehož historka postupně graduje až k mrazivému zvratu, funguje na jedničku. Kontrast mezi nudným životem hlavního hrdiny a temným kriminálním pozadím dodává příběhu nečekanou hloubku a skvělou pointu.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit rutinu a šeď každodenního života, která ostře kontrastuje s bizarním a napínavým vyprávěním z rádia. Čtenář je přirozeně vtažen do děje a spolu s hrdinou netrpělivě čeká na další vysílání. Závěrečná lhostejnost hlavního hrdiny pak zanechává velmi silný, až mrazivý emocionální dojezd.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a moderátorovy promluvy působí neuvěřitelně autenticky a živě. Dej si jen pozor na občasné pravopisné prohřešky, jako je záměna slov ‘hold’ a ‘holt’, psaní ‘mě/mně’ nebo ‘z pravidla’ zvlášť. Tyto drobnosti sice mírně ruší plynulost, ale tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj to hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku jedním dechem, protože máš obrovský cit pro budování napětí a pointu. Příběh je chytrý, skvěle vykonstruovaný a ukazuje, že umíš čtenáře překvapit. Pokud zapracuješ na drobných gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš velký talent!