Zbytek dne jsem strávil čekáním před tou budovou. Po nějaké hodině přišel místo ní muž v obleku. Zaťukal na okýnko. Má mi prý sdělit, abych si auto nechal, a zítra abych s ním přijel zase v pět. Tentokrát za město k jednomu hotelu.
Takže, moji šakalové. Mám teďka Mercedes, odpoledne s ním za ní zase jedu. Klika, že si mě takhle vysoce postavená žena tolik váží, že mi svěří takový bourák. Prostě paráda! Tak pěkný den, moji šakalové!“
Vystoupil jsem z auta a šel k firmě. Kabelou jsem si kryl hlavu. Napadlo mě, jestli by takové auto někdo takhle dal i mě. Jenom těžko. Od pohledu už vypadám jako nějaký maniak. Těžko mi budou důvěřovat. Ve skutečnosti tyhle excentriky vlastně obdivuju. Lidi je mají rádi. Ale to, že nemají klid, to bych prostě nepřežil. Co naplat.
Čtvrtek.
Dokouřil jsem cigáro a obešel auto. Napadlo mě, že bych ho měl umýt. To jsou prostě problémy těch černých aut. Každý flek dělá z auta auto taxikáře z Afghánistánu. Spouštím motor, zapínám rádio. Dneska jedu o tři minut později.
„…abych šel k věci. Musel jsem tam prostě dotankovat. To byste nevěřili, jakou mají taková auta spotřebu. Já tomu nevěřil, ale teď už tomu věřím. Naopak si člověk však docela rychle zvykne na ten luxus. Jak se v tom sedí, všechny ty systémy, vyhřívání, kožené sedačky, display velký jako moje televize, audiotechnika tak skvělá, že se cítíte jako někde v kině. Fakt super. Nedalo mi to, a trochu se i jen tak projel. Jasně, že jsem měl strach, že to odřu, ale prostě mi to nedalo.
Naskočila do auta. Byla celá zadýchaná. Poručila mi, ať jedu vedlejší třídou až k jednomu činžovnímu domu. Tam, že prý má druhý byt, do kterého jezdí, když potřebuje mít klid. Zbytek že mi prý poví tam. Má to v práci asi hodně složité, napadlo mě. No jo. Hold hodně peněz, hodně zodpovědnosti. Je logické, že pak člověk potřebuje nějaké místo, kde si dá oddech.
Budu stručný, protože nemáme moc času. Ale víte co, moji šakalové? Už jsem požádal vedení, aby mi ten čas trochu prodloužili. Sice mi řekli, že je vás opravdu málo, tím opravdu mysleli jenom dva, ale to nevadí. Nějak se začínat musí. Takže, moji šakalové, poslouchejte, co se stalo.
Zaparkovali jsme u fakt hnusného činžáku. Nestál sice ve čtvrti, ve které by měl člověk strach o svůj život, ale i tak. Čekal jsem něco víc. Avšak jako únik to mohlo být dobré, to je přece jenom pravda. Koho by napadlo, že tam najdou takovou váženou ženskou.
Hlasité předčítání