Byt byl čistý. Strašně čistý. Cítil jsem tam trochu saponát. Musela mít uklízečku, která se tam o to starala. Moje myšlenky se obrátily v realitu, protože mi sdělila, že uklízečka odvedla fakt dobrou práci. Nabídla mi víno. Přijal jsem. Popíjeli jsme a trochu se bavili. A zašeptám: i o intimnostech. Jak se pak říká: Slovo dalo slovo. A najednou jsem se přistihl, že se s tou nádhernou ženskou líbám. Byla to dračice. Možná bych v téhle časové relaci neměl, ale opravdu to stálo za to. Jsem patřičně pyšný a ještě plný dojmů.
Dotáhla mě do postele. Tam dělala psí kusy. Sdělila mi, že je jí něco přes pětatřicet. Je prý ze staré školy a rozhodně jí nevoní, používat kondom. Prý brala prášky, tak mi to bylo fuk. Trvalo to asi hodinu. Stejně jako v té kavárně, se mi měnil čas. Zastavoval se, zrychloval, načež zase zastavoval. Prostě šílené. Ten pokoj byl jenom náš.
Ano, já vím, že zdrženlivost bylo mé heslo, ale byl bych přece pěkný vůl, kdybych z toho vycouval. O bože, kdybyste viděli, jakou má ona kolem sebe energii, jak vypadá, neodolal by ani ten nejodvážnější z vás.“
Já bych odolal, pomyslel jsem si. Zatočil jsem k firemnímu parkovišti.
„Už mi končí čas. Zkrátím to. Odešel jsem sice ještě ten den. Domů jsem to měl asi půl hodiny tramvají, ale nevadilo mi to. Domluvili jsme se, že se sejdeme dneska zase v pět odpoledne. Tentokrát v jiné kavárně. Říkala mi, že mě chce poznat ještě víc. Prý jsem její zlatíčko! Mám to ale štěstí! Tak pěkný den, moji šakalové! Držte mi palce!“
Kráčel jsem k budově firmy. Pozdravil vrátného a uvažoval. Jestli ho ta ženská nejprve jen proťukla, pak ho využila jako řidiče, načež se s ním vyspala, musí za tím něco být. Je to pěkný vůl, že to nevidí. Tak to ale u chlapů, co dlouho neměli ženskou nejspíš bývá. Možná bych se měl držet na pozoru já.
Pátek.
Došly mi cigarety. Uvědomil jsem si to až ráno u auta. K čertu s tím, pomyslel jsem si. Podíval jsem se na hodinky. Budu muset na benzínku. No super. Dneska přijdu o pět minut později. Nasedám do auta, startuju, pouštím rádio a stěrače, protože jsem stál přes noc pod stromem. Na čelní sklo mi napadal bordel.
„Dobré ráno, moji šakalové,“ zazněl smutný hlas z rádia. Jako by to snad ani nebyl on. „Tak včerejšek se prostě nepovedl. Pochopil bych, kdyby se to stalo v pondělí, ale ve čtvrtek? V tak skvělý den? Upřímně? Miluju čtvrtky. Jsou to super dny. Člověk je plný očekávání, co se stane o víkendu. Je před ním pátek, který v práci z pravidla nebývá zrovna krutý. A je to. Týden je za ním.
Hlasité předčítání