Byt byl čistý. Strašně čistý. Cítil jsem tam trochu saponát. Musela mít uklízečku, která se tam o to starala. Moje myšlenky se obrátily v realitu, protože mi sdělila, že uklízečka odvedla fakt dobrou práci. Nabídla mi víno. Přijal jsem. Popíjeli jsme a trochu se bavili. A zašeptám: i o intimnostech. Jak se pak říká: Slovo dalo slovo. A najednou jsem se přistihl, že se s tou nádhernou ženskou líbám. Byla to dračice. Možná bych v téhle časové relaci neměl, ale opravdu to stálo za to. Jsem patřičně pyšný a ještě plný dojmů.
Dotáhla mě do postele. Tam dělala psí kusy. Sdělila mi, že je jí něco přes pětatřicet. Je prý ze staré školy a rozhodně jí nevoní, používat kondom. Prý brala prášky, tak mi to bylo fuk. Trvalo to asi hodinu. Stejně jako v té kavárně, se mi měnil čas. Zastavoval se, zrychloval, načež zase zastavoval. Prostě šílené. Ten pokoj byl jenom náš.
Ano, já vím, že zdrženlivost bylo mé heslo, ale byl bych přece pěkný vůl, kdybych z toho vycouval. O bože, kdybyste viděli, jakou má ona kolem sebe energii, jak vypadá, neodolal by ani ten nejodvážnější z vás.“
Já bych odolal, pomyslel jsem si. Zatočil jsem k firemnímu parkovišti.
„Už mi končí čas. Zkrátím to. Odešel jsem sice ještě ten den. Domů jsem to měl asi půl hodiny tramvají, ale nevadilo mi to. Domluvili jsme se, že se sejdeme dneska zase v pět odpoledne. Tentokrát v jiné kavárně. Říkala mi, že mě chce poznat ještě víc. Prý jsem její zlatíčko! Mám to ale štěstí! Tak pěkný den, moji šakalové! Držte mi palce!“
Kráčel jsem k budově firmy. Pozdravil vrátného a uvažoval. Jestli ho ta ženská nejprve jen proťukla, pak ho využila jako řidiče, načež se s ním vyspala, musí za tím něco být. Je to pěkný vůl, že to nevidí. Tak to ale u chlapů, co dlouho neměli ženskou nejspíš bývá. Možná bych se měl držet na pozoru já.
Pátek.
Došly mi cigarety. Uvědomil jsem si to až ráno u auta. K čertu s tím, pomyslel jsem si. Podíval jsem se na hodinky. Budu muset na benzínku. No super. Dneska přijdu o pět minut později. Nasedám do auta, startuju, pouštím rádio a stěrače, protože jsem stál přes noc pod stromem. Na čelní sklo mi napadal bordel.
„Dobré ráno, moji šakalové,“ zazněl smutný hlas z rádia. Jako by to snad ani nebyl on. „Tak včerejšek se prostě nepovedl. Pochopil bych, kdyby se to stalo v pondělí, ale ve čtvrtek? V tak skvělý den? Upřímně? Miluju čtvrtky. Jsou to super dny. Člověk je plný očekávání, co se stane o víkendu. Je před ním pátek, který v práci z pravidla nebývá zrovna krutý. A je to. Týden je za ním.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad je naprosto skvělý a originální. Využití nespolehlivého vypravěče v podobě rozhlasového moderátora, jehož historka postupně graduje až k mrazivému zvratu, funguje na jedničku. Kontrast mezi nudným životem hlavního hrdiny a temným kriminálním pozadím dodává příběhu nečekanou hloubku a skvělou pointu.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit rutinu a šeď každodenního života, která ostře kontrastuje s bizarním a napínavým vyprávěním z rádia. Čtenář je přirozeně vtažen do děje a spolu s hrdinou netrpělivě čeká na další vysílání. Závěrečná lhostejnost hlavního hrdiny pak zanechává velmi silný, až mrazivý emocionální dojezd.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a moderátorovy promluvy působí neuvěřitelně autenticky a živě. Dej si jen pozor na občasné pravopisné prohřešky, jako je záměna slov ‘hold’ a ‘holt’, psaní ‘mě/mně’ nebo ‘z pravidla’ zvlášť. Tyto drobnosti sice mírně ruší plynulost, ale tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj to hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku jedním dechem, protože máš obrovský cit pro budování napětí a pointu. Příběh je chytrý, skvěle vykonstruovaný a ukazuje, že umíš čtenáře překvapit. Pokud zapracuješ na drobných gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš velký talent!