Zbytek dne jsem strávil čekáním před tou budovou. Po nějaké hodině přišel místo ní muž v obleku. Zaťukal na okýnko. Má mi prý sdělit, abych si auto nechal, a zítra abych s ním přijel zase v pět. Tentokrát za město k jednomu hotelu.
Takže, moji šakalové. Mám teďka Mercedes, odpoledne s ním za ní zase jedu. Klika, že si mě takhle vysoce postavená žena tolik váží, že mi svěří takový bourák. Prostě paráda! Tak pěkný den, moji šakalové!“
Vystoupil jsem z auta a šel k firmě. Kabelou jsem si kryl hlavu. Napadlo mě, jestli by takové auto někdo takhle dal i mě. Jenom těžko. Od pohledu už vypadám jako nějaký maniak. Těžko mi budou důvěřovat. Ve skutečnosti tyhle excentriky vlastně obdivuju. Lidi je mají rádi. Ale to, že nemají klid, to bych prostě nepřežil. Co naplat.
Čtvrtek.
Dokouřil jsem cigáro a obešel auto. Napadlo mě, že bych ho měl umýt. To jsou prostě problémy těch černých aut. Každý flek dělá z auta auto taxikáře z Afghánistánu. Spouštím motor, zapínám rádio. Dneska jedu o tři minut později.
„…abych šel k věci. Musel jsem tam prostě dotankovat. To byste nevěřili, jakou mají taková auta spotřebu. Já tomu nevěřil, ale teď už tomu věřím. Naopak si člověk však docela rychle zvykne na ten luxus. Jak se v tom sedí, všechny ty systémy, vyhřívání, kožené sedačky, display velký jako moje televize, audiotechnika tak skvělá, že se cítíte jako někde v kině. Fakt super. Nedalo mi to, a trochu se i jen tak projel. Jasně, že jsem měl strach, že to odřu, ale prostě mi to nedalo.
Naskočila do auta. Byla celá zadýchaná. Poručila mi, ať jedu vedlejší třídou až k jednomu činžovnímu domu. Tam, že prý má druhý byt, do kterého jezdí, když potřebuje mít klid. Zbytek že mi prý poví tam. Má to v práci asi hodně složité, napadlo mě. No jo. Hold hodně peněz, hodně zodpovědnosti. Je logické, že pak člověk potřebuje nějaké místo, kde si dá oddech.
Budu stručný, protože nemáme moc času. Ale víte co, moji šakalové? Už jsem požádal vedení, aby mi ten čas trochu prodloužili. Sice mi řekli, že je vás opravdu málo, tím opravdu mysleli jenom dva, ale to nevadí. Nějak se začínat musí. Takže, moji šakalové, poslouchejte, co se stalo.
Zaparkovali jsme u fakt hnusného činžáku. Nestál sice ve čtvrti, ve které by měl člověk strach o svůj život, ale i tak. Čekal jsem něco víc. Avšak jako únik to mohlo být dobré, to je přece jenom pravda. Koho by napadlo, že tam najdou takovou váženou ženskou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad je naprosto skvělý a originální. Využití nespolehlivého vypravěče v podobě rozhlasového moderátora, jehož historka postupně graduje až k mrazivému zvratu, funguje na jedničku. Kontrast mezi nudným životem hlavního hrdiny a temným kriminálním pozadím dodává příběhu nečekanou hloubku a skvělou pointu.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit rutinu a šeď každodenního života, která ostře kontrastuje s bizarním a napínavým vyprávěním z rádia. Čtenář je přirozeně vtažen do děje a spolu s hrdinou netrpělivě čeká na další vysílání. Závěrečná lhostejnost hlavního hrdiny pak zanechává velmi silný, až mrazivý emocionální dojezd.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a moderátorovy promluvy působí neuvěřitelně autenticky a živě. Dej si jen pozor na občasné pravopisné prohřešky, jako je záměna slov ‘hold’ a ‘holt’, psaní ‘mě/mně’ nebo ‘z pravidla’ zvlášť. Tyto drobnosti sice mírně ruší plynulost, ale tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj to hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku jedním dechem, protože máš obrovský cit pro budování napětí a pointu. Příběh je chytrý, skvěle vykonstruovaný a ukazuje, že umíš čtenáře překvapit. Pokud zapracuješ na drobných gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš velký talent!