Tenhle čtvrtek ale patřil k výjimkám, které nejspíš budou potvrzovat pravidlo. Těžko říct. Dám vám na výběr. Za prvé: přišla na rande, ale skoro vůbec nepromluvila a nakonec mi řekla, že mě to s ní nebaví. Za druhé: sdělila mi, že už má chlapa. Za třetí: vyklubalo se z ní, že si chtěla jenom užít, a já ať jí dám prostě pokoj. A za čtvrté: vůbec nepřišla na schůzku.“
Vypnul jsem motor. Trochu mě to v tu chvíli zamrzelo, protože mě zaujalo, jak to teda s ním bylo. Vběhnul jsem na benzínku. Prodavačce sdělil, že chci žluté Camelky. Dokonce jsem jí i ukázal, kde mezi krabičky cigaret jsou, abych celý proces urychlil. Když mi je dala, nechal jsem tam dvoustovku a vrátil se do auta. Startuju, pouštím rádio.
„Kdybych na ni měl alespoň telefonní číslo. Ale já prostě neměl. Nechápu, proč jsem se jí na něj prostě nezeptal. Je to přece jenom tak samozřejmá věc. Jo. Jsem pěkný vůl. Ještě jsem tam tak hodinu seděl, jestli se náhodou neobjeví, ale nakonec to prostě vzdal.“ Takže se na něj prostě vykašlala, pochopil jsem. „Třeba jí do toho něco vlezlo. Těžko říct. Zbytek dne jsem proseděl v hospodě. Vypil jsem asi pět piv. Dorazil i můj známý, a tak jsem mu celou tu mojí story s červenovláskou převyprávěl. Sdělil mi, že jí do toho určitě něco vlezlo. Mám prý být klidný. Určitě se to vysvětlí.
Zkoušel jsem ji najít i na té seznamce, ale jako by se tam po ní slehla zem. Žádný profil neexistoval. Dokonce i naše zprávy byly v tahu. Nic jsem nechápal.
Takže. Jestli mě třeba náhodou posloucháš: Prosím, ozvi se mi. Moc tě chci vidět. Jsem vůl, že jsem se nezeptal na tvoje číslo. Odpusť mi…“
Vypnul jsem rádio. Udělal jsem to snad poprvé. Nějak mi z toho zoufalce bylo najednou úzko. No co. Prostě si chtěla jenom užít. Takový je život. Mě bylo hned podezřelé, že by si nějaká ženská v jejím postavení chtěla něco začínat s ubožákem, který ráno vysílá v nekřesťanskou hodinu a plká svých patnáct minut hovadinu přes hovadinu. Jasně. Každý si zaslouží lásku, ale taky si musí uvědomit, že i bolest je tady pro všechny.
O víkendu se nic nedělo. Četl jsem knihy. Na chlapa z rádia už dávno zapomněl. Jel jsem umýt auto, což se ukázalo jako kontraproduktivní, protože v neděli pršelo celý den. Že já se vůl zase nepodíval na předpověď počasí. Navíc se blížily svátky. Šlo to poznat v obchodě. Ozdoby tam už vyvěsili.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Nápad je naprosto skvělý a originální. Využití nespolehlivého vypravěče v podobě rozhlasového moderátora, jehož historka postupně graduje až k mrazivému zvratu, funguje na jedničku. Kontrast mezi nudným životem hlavního hrdiny a temným kriminálním pozadím dodává příběhu nečekanou hloubku a skvělou pointu.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti výborně zachytit rutinu a šeď každodenního života, která ostře kontrastuje s bizarním a napínavým vyprávěním z rádia. Čtenář je přirozeně vtažen do děje a spolu s hrdinou netrpělivě čeká na další vysílání. Závěrečná lhostejnost hlavního hrdiny pak zanechává velmi silný, až mrazivý emocionální dojezd.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a moderátorovy promluvy působí neuvěřitelně autenticky a živě. Dej si jen pozor na občasné pravopisné prohřešky, jako je záměna slov ‘hold’ a ‘holt’, psaní ‘mě/mně’ nebo ‘z pravidla’ zvlášť. Tyto drobnosti sice mírně ruší plynulost, ale tvůj vypravěčský talent a schopnost gradovat děj to hravě přebíjejí.
Celkové hodnocení:
Přečetl jsem tvou povídku jedním dechem, protože máš obrovský cit pro budování napětí a pointu. Příběh je chytrý, skvěle vykonstruovaný a ukazuje, že umíš čtenáře překvapit. Pokud zapracuješ na drobných gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně. Jen tak dál, máš velký talent!