Je zde jídelní lístek a každý důstojník si může vybrat jedno ze dvou masitých a jednoho bezmasého jídla. Jídlo se zde podává na porcelánu, stejně tak i káva a čaj. Samozřejmě je zde i víno a pivo a jiný alkohol.
Někdy kapitán, nebo jíný důstojník pozve někoho z druhé třídy, pokud se jedná o poskoka významějšímu mafiánovi, nebo nějakého absolventa, kterého si chtějí předcházet kvůli meziplanetárnímu pašování.
Kapitáni a důstojníci druhých tříd plavidel si rádi nezákonně přivydělávají, jedou v tom s nimi druhořadí soudci, mafie a samozřejmě politici.
Klárk se vrátil z třetí třídy, sedl si v bufetu.
“Pozítří už budeme v Alfa Angeles” pomyslel si, ” konečně se dostaneme z paluby, patnáctý den už plujeme z Megatron Village, chvílemi prokládané plutí světelnými skoky, chvílemi atomovým pohonem a jednou za čas se zastavíme”.
“Nyní plujeme kolem Hvězdného ostrova, malé planetární soustavy, která je osamocena od dalších soustav, chtěl bych se tam podívat, jaké to tam je”, pomyslel si..
Tento distrikt si vynutila opozice.
Opozice má mizivá procenta, jejich senátoři a poslanci nemají de-facto žádný výrazný vliv, snad kromě několika zcela nepodstatnými jimi ovládanými územními celky. Klárk znal kdysi na studiích kamaráda, kterého přidělili jako soudce na distrikt ovládaný právě opozicí, ale už o něm více neslyšel.
Říká se, že opozice kritizuje vládu ve vztahu k dělníkům, že dokonce mají v jejích distriktech lepší podmínky a prý snad jsou z nich i samotní zástupci.
Ovšem i tak mají tak malý vliv, že se ani do médií nedostanou a tak ani Klárk neví, co je na tom vlastně pravdy. Většina obyvatel částí ovládané vládou, tak jak je Klárk zná, volí tím způsobem, že to berou spíše jako pracovní náplň. Všichni jsou v továrně instruováni, aby šli na appelplatz, tam je jim deset minut opakováno, jaké mají štěstí, že žijí ve svobodné zemi a že mohou díky volbám si na hodinu odpočinout z práce. Pak se děkuje vládě a představitelům a je doporučováno to zopakovat jako důkaz lásky a vstřícnosti a pak zaměstnanci mají již dopředu vybráno, kteří politici jsou ti nejlepší. Jsou jim rozdány hlasovací lístky s vybranými jmény provládních politiků a oni jen odevzdají tyto lístky do uren. Vše kontrolují odboroví předáci se psi a zavěšenými obušky podél odborové uniformy.
Klárk seděl dál v bufetu a pozoroval ruch, který kolem vytvářel právě se naobědvávající lodní personál. Již jen posedávali a popíjeli džin.
Trochu ho mrzelo, že vyrušili tu chvilku soukromé svobody a věčného ticha. Když tu si najednou všiml lodního důstojníka. Šel ze dveří, které vedou k můstku a kajutám důstojníků. A mířil přímo k jeho stolu…. “Dobrý večer” řekl s nehranou šarmantností, “jste Klárk Kollman”?
“Ano, co si přejete” -odvětil Klárk…
“Kapitán Vás zve do své kajuty, můžete mě následovat prosím?”
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!