Přitom začal rozlévat kávu do hrnečků, dosti z vysoka, jak byl zvyklý, je to rituál, který dobře ovládá….
Před druhým šálkem se zastavil a dokládá..
“Pokud lidé mají dle výkladu Samaritánského velekněze různá zasvěcení v těchnto paralelních světech a jejich božstvech, a pokud se paralelní světy nechávají ovládat tajuplnými spolky, jako jejich odnožemi, pak tyto odnože vědí o skutečnostech daleko více, nežli my a také z toho plyne e-ve-nt-ua-li-ta….” nedopověděl, lil kávu z výšky a nalil si jí na prsty “sssssss”…..
Tohle přesně Silvie věděla…..
“Ukaž… Jdi Ty můj mudrci”… A táhla ho do kuchyně, kde mu okamžitě strčila prst do pytlíku se solí….
“Sůl vyžere vodu, nebudeš mít puchejř….
“Sakra to mě štve”, prohodil Ahmed lítostně…
To už Silvie sahala pro náplast…
Zatímco mu lepila prsty, pokračoval…
“Proč například jedna taková magická skupina existuje, skupina, která je nesourodá a dělí se na různé zájmy a zasvěcení, často i protichůdné, ale je to už divoká představa, například za druhé světové války proč působila skupina Thule, kde byl prokazatelně Hitler a všichni kolem něj, ta pak skrze politiku vraždila jiné zednářské skupiny, nebo proč někteří zednáři byli hojně komunisty, jiní feudály a jiní zase kapitalisty, evidentně v zednářském světě bude mnoho záhad a možná i mnoho odpovědí…”
Došli zpátky ke kanapi, uklidnili se, sedli si, Ahmed dolil kávu a vychutnali si první doušek…
Silvie upíjela s neskrývanou radostí, také proto, aby Ahnmed už nemyslel na prst a byl vyrovnaný a klidný při pohledu na ní.
Dobře ho totiž znala, někdy jí připadal jako její dítě a tak rozkošnicky odpočívala při pohledu do jeho očí….
Dívala se na něj klidně, usmívaje se i užasle, neviděla ho nikdy až tak moc naivně se projevujícího, otočil se, pochopil, musel se zasmát, přistoupil k ní, vzal a objal jí, dal jí polibek…
“Ale, Ty moje holubičko, vždyť jen rozvíjím tu veleknězovu teorii, přeci to zdaleka neznamená, že něčemu z toho věřím….”
“To jsem si oddechla drahý” a opětovala mu polibek…
“Já, známá feministická aktivistka, přední v pražský kavárně porážející stereotypy a předsudky budu nakonec závislák na nějaké konspirační teorii o svobodných zednářích chtějících nám zakroutit krky? To bych asi nikdy nedala zlato..”
Silvie šla ke knihovně a vytáhla knihu s názvem Šifra mistra Leonarda..
“Zlatíčko”, začala, “to už se nám snažil naznačit Dan Brown v této knize…”
“Ale to je fantasy” odvětil Ahmed….
“Přesně lásko a co když toto v čem žijeme, nebo co jsme prožili je také fantasy, víš, čím více jsem vzdálená odtamtud, tím méně se utvrzuji, že by něco podobného bylo možné….
Je to na mě už trochu komplikované Ahmídku,”
“Oba jsme se usadili”, vypráví zcela z čistajasna dále Ahmed své setkání s veleknězem Samaritánů, “neudělal nám kávu, jako Tobě, rovnou mi přikázal, abych zavřel oči, jen co jsem vešel za jeho práh…
Řekl, že ví pro jsem přišel, dokonce řekl, že jsem Ahmed a ať si sednu vedle něj a zavřu oči…”
Trochu jí to zarazilo, nikdy se o něm před veleknězem nezmiňovala, nepřerušila ho však zbytečnou otázkou, věděla, že bude pokračovat sám…
Hlasité předčítání
