To já jen, abyste měli představu, co se ve mně ve skutečnosti nejspíš odehrávalo. Pro mě samotného je dost těžké to přesně zmapovat, ale jsem si dost jistý, že to muselo být prostě nějak takhle.
Každopádně. S tou holkou, o které jsem psal na začátku, jsem začal chodit. Stalo se to tak, že jsme se u ní před domem objali. Byla to tehdy moje jediná taktika, jak docílit vytouženého polibku. Objímali jsme se fakticky dlouho. Muselo to vypadat vtipně. Dvě děti stojící na ulici, podzimní slunce jim svítí na tváře. Nevím, jak ona, ale já měl otevřené oči. Obraz před nimi byl rozmazaný, nervozita by se dala mazat na chleba. Povolení zesláblo, já se zastavil u jejího obličeje. Ona natočila rty ke mně a došlo k polibku. Letmého polibku na rty. A večer na ICQ jsme se shodli, že spolu budeme chodit. A bylo.
Netrvalo dlouho, a rozkřiklo se to po škole. Přiznávám, byl jsem na sebe pyšný. Nezdráhal jsem se to oznámit svému okolí. Spolužáci v mé třídě mi přišli jako žabaři, kteří o životě neví vůbec nic, zatímco já už měl holku, a to dokonce z vyššího ročníku!
Co jsem ale nevěděl, krom toho, že jsem se mýlil snad ve všem, co jsem si myslel, bylo, že jsem nebyl jediný, kdo měl na tuhle zakřiknutější holku zálusk.
Jmenoval se Michal, byl z Béčka a byl to pěkný parchant. Smál jsem se jeho bitkařským vtipům, aby mě přehlížel, vyhýbal se mu v tělocviku, snažil se s ním nijak nedružit. Byl o půl hlavy menší než já. Taky o deset kilo lehčí. V čem byl ale lepší, byla jeho houževnatost. Přímo prahnul po krvi. Mlátil slabé a málo sebevědomé z jeho a mé třídy. I když to byli daleko větší kluci, pohrával si s nimi, jako s hadrovými panenkami. Zkrátka v něm dřímala agresivita, která mi chyběla jako trny růži.
Chodil jsem s ní týden. Všechno bylo fajn. Po škole jsme se procházeli. Já mluvil, ona poslouchala, pak večer psala dojmy. Tu a tam padla pusa. Začal jsem přemýšlet nad pořádným francouzákem, ale ještě na to nejspíš nebyla připravena.
Seděl jsem o přestávce na lavičce. Přišel ke mně kluk z Béčka. Byl tlustý, mluvil sprostě, zaváněl posměchem a kyselým potem. Oznámil mi, že mě tenhle Michal bude po škole čekat. Prý se doslechl, že chodím s onou dotyčnou. Prý všem taky kecám, není to pravda, a tak si zasloužím přes držku.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Příběh o první dětské lásce a školní rvačce sice nepatří mezi nejoriginálnější témata, ale díky upřímnému a retrospektivnímu pohledu dospělého vypravěče získává skvělý nadhled. Nosná myšlenka o překonání vlastního strachu a následném zjištění, že postavit se za sebe přináší klid, je velmi silná a skvěle pointuje celý děj. Závěrečné rozuzlení s důvodem rozchodu je navíc úsměvně nečekané a dodává textu sympatickou tečku.
Atmosféra – ★★★★★
Vykreslení emocí je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože se ti podařilo naprosto přesně zachytit ten svíravý pocit dětské úzkosti před nevyhnutelným konfliktem. Čtenář s hlavním hrdinou prožívá každou vteřinu strachu, třesoucí se ruce i následný adrenalinový rauš během samotné rvačky. Nostalgická nálada přelomu dětství a dospívání, podtržená detaily jako je ICQ, z příběhu přímo sálá a okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a tvůj vypravěčský styl působí přirozeně a autenticky. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby, zbytečné čárky nebo stylistické neobratnosti (např. smíchání metafor ‘na potravinovém řetězci… na posledním žebříčku’), ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost vyprávění. Skvěle pracuješ s vnitřními monology a humornými přirovnáními, jen by to do budoucna chtělo text po sobě ještě jednou pečlivě přečíst a uhladit gramatiku.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou, úsměvnou a dobře napsanou povídku, která čtenáře snadno přenese zpět do vlastních školních let. Máš zřejmý talent pro zachycení autentických emocí a budování napětí, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně, takže rozhodně pokračuj ve psaní!