I když jsem byl vesměs ještě dítě, došlo mi, že tenhle Michal si za holku vybral úplně tu samou, takže nedokázal skousnout změnu jejího vztahového statusu. Udržel jsem se, a jako by nic odpověděl, že je mi to fuk. Že se toho blbečka nebojím.
Ve skutečnosti jsem nedokázal ani pořádně napsat diktát, jak se mi třásla ruka. Slova vypadala, jako by je někdo napsal při zemětřesení. Ze stresu mě bolelo břicho. Představoval jsem si všemožné situace, které můžou nastat. Tentokrát mě však nejvíc děsila představa, že mě ta holka kvůli tomuhle konfliktu odkopne. Nějak jsem došel k tomu, že se přidá na jeho stranu, anebo mě opustí, aby se mi už nic nestalo. Podotýkám, nikdo mi nepředčítal Shakespeara, ani jsem o existenci toho Brita neměl šajnu.
V poslední hodině jsem se přihlásil, abych mohl odejít na záchod. Tam jsem se posadil na desku a snažil se nerozplakat. Cítil jsem se v tom sám. Nebyl nikdo, kdo by mi řekl, že mi pomůže. Stihl jsem to říct svým starším kamarádům, ti mi však s nadšením oznámili, že si na to počkají. Na tom hajzlu mi ale nakonec došlo ještě něco. Když si nechám dát do držky anebo uteču, žádná holka už o mě ani nezakopne. A navíc se budu sám nenávidět. Zatnul jsem teda zuby, rozhodl se jít tomu vstříc a s tím se vrátil do třídy.
Než hodina skončila, už jsem se však zase třásl strachy. Je to zvláštní stav. Lidé na vás mluví, vy odpovídáte, strojeně se smějete, ale všechno máte svým způsobem v mlze. Jako pod vlivem chlastu.
V šatně už nikdo nezůstal. Obul jsem se a podíval se skrze výlohu. Před školou bylo asi čtyřicet žáků. Před tím hloučkem pochodoval sem a tam ten malý skrček. Cítil jsem k němu neskutečnou nenávist. Hajzl jeden, co si nárokuje mou holku. Kde ta však byla, to si už nepamatuju. Jen vím, že se toho cirkusu nezúčastnila.
Vyšel jsem ze školy. Vzpřímený. S úsměvem. Dělal jsem blbého. Ve skutečnosti se mi chtělo zvracet. Batoh tížil mé ramena, zem pod nohama mi připomínala mizející pěnu.
„Tady ho máme! Už na tebe čekám, ty kokůtku! Jen pojď!“ zaječel Michal na uvítanou.
Neodpověděl jsem nic. Jen jsem došel až k němu. Ostatní zmlkli. Jen se tupě usmívali. Těšili se, až se začneme mlátit. Čekal jsem, že přijde vysvětlení, proč jsme vlastně tady. Místo toho ale vyšel učitel. Byl to němčinář. Stačilo mu pár vět a všechno bylo rozpuštěno.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Příběh o první dětské lásce a školní rvačce sice nepatří mezi nejoriginálnější témata, ale díky upřímnému a retrospektivnímu pohledu dospělého vypravěče získává skvělý nadhled. Nosná myšlenka o překonání vlastního strachu a následném zjištění, že postavit se za sebe přináší klid, je velmi silná a skvěle pointuje celý děj. Závěrečné rozuzlení s důvodem rozchodu je navíc úsměvně nečekané a dodává textu sympatickou tečku.
Atmosféra – ★★★★★
Vykreslení emocí je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože se ti podařilo naprosto přesně zachytit ten svíravý pocit dětské úzkosti před nevyhnutelným konfliktem. Čtenář s hlavním hrdinou prožívá každou vteřinu strachu, třesoucí se ruce i následný adrenalinový rauš během samotné rvačky. Nostalgická nálada přelomu dětství a dospívání, podtržená detaily jako je ICQ, z příběhu přímo sálá a okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a tvůj vypravěčský styl působí přirozeně a autenticky. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby, zbytečné čárky nebo stylistické neobratnosti (např. smíchání metafor ‘na potravinovém řetězci… na posledním žebříčku’), ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost vyprávění. Skvěle pracuješ s vnitřními monology a humornými přirovnáními, jen by to do budoucna chtělo text po sobě ještě jednou pečlivě přečíst a uhladit gramatiku.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou, úsměvnou a dobře napsanou povídku, která čtenáře snadno přenese zpět do vlastních školních let. Máš zřejmý talent pro zachycení autentických emocí a budování napětí, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně, takže rozhodně pokračuj ve psaní!