A tak padlo rozhodnutí, že se celá scéna přesune opodál k jednomu paneláku.
Tohle prodloužení příchodu mého utrpení s příchutí ponížení, mě uvnitř usmrcovalo. Po cestě ke mně přiběhl Tomáš. Jeden z těch starších. Dal mi radu.
„Až se budeš mlátit, zvedni ruce. Jako boxer. Zatni pěsti. Počkej si. A když odkryje ksicht, prostě mu jednu napal.“
„Ale já prostě nikomu napálit přes držku neumím.“
„Budeš muset!“
„Hm.“
Takže jsme tam stáli. Kolem nás kruh ostatních. Vznikl ring. Zatnul jsem prsty s neostříhanými nehty tak moc, až mi začínaly drát dlaně. Zvedl jsem ruce a kryl si obličej.
Ani nevím, proč, ale z nějakého důvodu jsem začal poskakovat. Nejspíš jsem viděl v televizi film o boxerech nebo tak něco. Ostatní se tomu posmívali, ale mě to bylo jedno.
Michal se na mě rozběhl. Uhnul jsem. Jeho pěsti se odrážely od mých rukou. Bolelo to, ale bylo mi to jedno. Srdce mi samým bušením trčelo z chřtánu, prdel jsem měl sevřenou, ale někde uvnitř mě se projevila touha neprohrát.
První rána přišla víc zprava. Bál jsem se jí. Ale kupodivu neměla tolik síly, jak jsem si myslel. Uviděl jsem Michalův šílený výraz a automaticky mu do něj vpálil na oplátku pravačkou. Udělal čtyři dlouhé kroky dozadu. Poskočil jsem jako klokan až k němu. Můj sok spustil ruce, zkusil kopnout. Uhnul jsem a znovu mu napálil. Adrenalin v mé krvi by se dal odpouštět a čepovat do půl litrů jako dvanáctka. Přišel další úder. Přistál v mém břiše. Zvedl se mi žaludek. Odkašlal jsem si a dál mechanicky poskakoval. Muselo to vypadat velmi vtipně, protože se všichni, až na vytočeného Michala, smáli jak potrhlí.
Dám ti přes držku, ty parchante. Udělám všechno pro to, abys nevyhrál. Nějaký skrček mi tady nebude ničit moje štěstí! Tak pojď, ty šmejde! běželo mi hlavou. Jako bych to snad ani nebyl já. Samotného mě to překvapovalo.
Dělal obrovskou chybu, že si nekryl obličej. Kdykoliv se napřáhnul, tak jsem mu jednu vyslal. Viděl jsem, jak má rudé tváře, jak mu začínají tryskat slzy z očí. Jak popadá dech. Dlaně jsem měl úplně zmasakrované ze zatnutých nehtů, mlátil jsem a poskakoval do zblbnutí.
Utnul to kolemjdoucí. Starší pán. Dořval nás, ať si děláme bordel někde jinde. Celá společnost se rozdělila na dvě skupinky. Ta větší šla se mnou. Ostatní s Michalem. Opojení ustávalo. Šli jsme ulicí. Kamarádi mně chválili, že jsem vyhrál. Nedávali mi moc šancí. Sice jsem u toho vypadal jako dement, ale dokázal jsem ho porazit. Prý si už ve škole neškrtne a já budu mít klid. Hrdě mi čechrali vlasy. Plácali mě po ramenou.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Příběh o první dětské lásce a školní rvačce sice nepatří mezi nejoriginálnější témata, ale díky upřímnému a retrospektivnímu pohledu dospělého vypravěče získává skvělý nadhled. Nosná myšlenka o překonání vlastního strachu a následném zjištění, že postavit se za sebe přináší klid, je velmi silná a skvěle pointuje celý děj. Závěrečné rozuzlení s důvodem rozchodu je navíc úsměvně nečekané a dodává textu sympatickou tečku.
Atmosféra – ★★★★★
Vykreslení emocí je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu, protože se ti podařilo naprosto přesně zachytit ten svíravý pocit dětské úzkosti před nevyhnutelným konfliktem. Čtenář s hlavním hrdinou prožívá každou vteřinu strachu, třesoucí se ruce i následný adrenalinový rauš během samotné rvačky. Nostalgická nálada přelomu dětství a dospívání, podtržená detaily jako je ICQ, z příběhu přímo sálá a okamžitě vtáhne do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a tvůj vypravěčský styl působí přirozeně a autenticky. Objevují se zde sice občasné pravopisné chyby, zbytečné čárky nebo stylistické neobratnosti (např. smíchání metafor ‘na potravinovém řetězci… na posledním žebříčku’), ale ty nijak zásadně nenarušují celkovou plynulost vyprávění. Skvěle pracuješ s vnitřními monology a humornými přirovnáními, jen by to do budoucna chtělo text po sobě ještě jednou pečlivě přečíst a uhladit gramatiku.
Celkové hodnocení:
Celkově se jedná o velmi milou, úsměvnou a dobře napsanou povídku, která čtenáře snadno přenese zpět do vlastních školních let. Máš zřejmý talent pro zachycení autentických emocí a budování napětí, což je pro spisovatele obrovská výhoda. Pokud zapracuješ na drobných stylistických a gramatických nedokonalostech, budou tvé texty působit naprosto profesionálně, takže rozhodně pokračuj ve psaní!