Asi potřeboval změnu – hádám – a odjel pryč. Ale proč nikomu nic neřekl? Proč nic neřekl mě?
Dal jsem tomu čas. Doufal jsem, že se snad brzy vrátí a své nejhorší obavy jsem si nechal jen pro sebe. Po půlroce čekání mě ale strach opět dostihl.
Nechtěl jsem hned burcovat davy. Začal jsem pátrat na vlastní pěst. Ptal jsem se sám sebe, kam by tak mohl jet. Pokud vím, žádné živé příbuzné už nemá a ten malý byt ve městě je jeho jediným majetkem. Kromě mě se nikdy ani nezmínil o žádných přátelích, které by mohl navštívit. Neměl jsem se čeho chytit.
Pak jsem si ale vzpomněl právě na ten jeho poslední román. Dům na hraně pekla.
„Inspiroval jsem se skutečným místem,“ říkal mi krátce před vydáním, „jeden hotel, schovaný uprostřed hor, snad den chůze od nejbližšího města.“ Prý tam strávil nejplodnější dva týdny svého života. „Ta krajina tam,“ vyprávěl, „je neuvěřitelná. Magická! Tolik vůní a barev, příběhů a tajemství. A k tomu naprostá odloučenost od městského ruchu. Hluboké, temné hvozdy absolutně nedotčené civilizací… Napsal jsem tam téměř celý román na jediný zátah.“
Je to jediné vodítko, které mám. Pokud Albrecht hledal inspiraci na nějakém známém místě, pak jedině tam. Členové klubu mi ochotně poradili, kde se onen kraj, o kterém Albrecht často mluvil, nachází. Že tam ale mám v úmyslu jej hledat, jsem se už raději nezmiňoval. Jeho odchodem se zdají spíše potěšeni, než že by měli opravdové obavy. To už se více bojí snad jeho návratu, neboť by na světlo mohly vyjít jisté věci, o kterých se přede mnou zdráhají mluvit.
A já se bojím ptát.
Každopádně, tam teď vyrážím. Hotel Propast, schovaný uprostřed Bukových hor. Brzy nasedám na vlak směrem do Bukového dolu, malého městečka, které je hotelu nejblíž.
Odpusť, proto jsem se nedostavil na naší schůzku. Proto teď budu pár dnů pryč. Ve městě se nějakou dobu zdržím v nádražním penzionu, budu čekat tvou zprávu. Zároveň se připravím na dlouhý pochod.
Vrtá mi to hlavou. Co když se mu něco stalo? Co by tam Albrecht dělal celý ten půlrok?
A kdo ví, třeba tam ani není a já se k Tobě vzápětí vrátím s nepořízenou.
Už teď mi chybíš. Těším se na Tebe,
Tvůj… Ty víš kdo.
***
Lásko,
nepřišla mi tvá odpověď. Promiň, nenapsal jsem ti přesnou adresu a nejspíš si sama selhala při jejím hledání. To nevadí, přikládám ti ji k tomuto dopisu. Napiš mi, prosím. Čekal jsem téměř týden, zítra už ale musím vyrazit. Do hotelu je to opravdu téměř den pěší chůze po horách. Avšak nahoře pověřím poslíčka, aby jednou za pár dnů seběhl s poštou do města. Budu tě informovat a těším se na tvou zprávu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.