Byla to ona.
Byla to Marie.
Tím však hrůznost celé situace nekončila. Když už byla dvojice na hranici lesa, z ničeho nic se zastavila. Zatímco Pavel hleděl před sebe jako omámený, Marie se lehce otočila a zadívala se jeho směrem.
„Pane bože… ona mě vidí,“ problesklo Franzovi hlavou.
Jako by mu jeho myšlenku potvrdila — Marie se na něj usmála. Nebyl to však líbezný úsměv, ale spíše škleb. Škleb, v němž byl upřený pohled s něčím děsivým, nelidským. A ten pohled mu jasně říkal, že tam nemá být.
V tu chvíli ho zaplavil ochromující strach. Adrenalin, který ho dosud držel v pohybu, jako by náhle vyprchal. Celé tělo mu ztuhlo, po zádech mu přeběhl mráz a na čele vyrazil studený pot. Franz se křečovitě přikrčil v hustém porostu a s vyděšeným výrazem sledoval, jak dvojice pomalu mizí mezi stromy. Znovu mu cosi v hlavě naléhavě říkalo, že má být někde jinde. Kde? Na tom nezáleželo. Prostě tady být neměl. Stejně jako Marie.
V křoví vedle něj něco tiše zapraskalo. Pohár přetekl. Tohle už se nedalo snést. Franz sebou prudce trhl, otočil se a pomalým, ale zběsilým pohybem se začal prodírat zpátky hustým porostem.
Vzápětí si uvědomil, že běží. Sotva popadal dech, ale běžel dál. Nikdy si nepřál odnikud zmizet víc než teď. Plíce ho pálily, ale on nepřestával.
Hlavně pryč z toho zatraceného lesa.
Pryč od ní. Pryč od Marie.
***
Franze vzbudilo silné tlučení na okno. Rozlepil oči a řekl si pro sebe: „Co to kurva je?“
S obtížemi se vykopal z peřin a posadil se na kraji postele. Svět se mu lehce zhoupl a v ústech ucítil včerejší smrtonosný koktejl piv, kořalky a cigaret. Sáhl po sklenici s vodou, jež stála na nočním stolku, a celou ji do sebe vyprázdnil.
Znovu uslyšel klepání, tentokrát silnější.
„Franzi, žiješ?“ dolehl k němu tlumený hlas, jehož majitele bezpečně poznal.
„Ach jo,“ zamumlal si pro sebe, těžce se zvedl z postele a vydal se směrem k oknu. Místnost se s ním opět lehce zhoupla, takže se přidržel stolku.
Opět se ozvalo naléhavé klepání.
„Už jdu, vydrž,“ řekl hlasitě, aby mu Vincent nevytloukl sklo. Odsunul těžký závěs a do místnosti se nahrnulo ostré sluneční světlo. Mladíkovi se zdálo, jako by mu někdo hlavou prostrčil velký střep. V tu chvíli mu probleskla známá myšlenka, která přijde na mysl každému opilci, jež se vzbudí po náročné noci. Už nebudu pít.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!