Za oknem Vincent zběsile mával rukama. Franz okamžitě poznal, že má něco naléhavého na srdci, a tak mu pokynutím naznačil, aby šel ke vchodovým dveřím. Poté se mu vydal otevřít. Když procházel kuchyní, všiml si na stole rozpité láhve rumu. Hned se mu začaly vracet události předchozího večera.
„No ty vypadáš,“ byla první slova, která od Vincka uslyšel, ale místo odpovědi se zmohl jen na rezignované mávnutí. Vincek však pokračoval: „Můžeš mi, do prdele, říct, kde jsi včera večer byl? Říkal jsi, že jdeš za Klárou, ale tam jsi evidentně nedošel.“
„Ty vole, Klára,“ vypravil ze sebe Franz a drbal se přitom v rozčepýřených vlasech.
„No, Klára, ty vole,“ zopakoval po něm Vincek.
Než se Franz rozhoupal k odpovědi, Vincek pokračoval vyčítavým tónem.
„Dopoledne se u mě stavovala a byla dost naštvaná. Že prý tady ráno u tebe byla, abys jí jako vysvětlil, kde jsi, do prdele, včera ráčil být, ale nemohla se tady doklepat.“ Vincek se na chvíli odmlčel, ale vzápětí dodal: „Teď, když tě vidím, se tomu ani trochu nedivím,“ uchechtl se a dál popisoval Franzovi dopolední setkání s Klárou. „Prý ses včera vůbec neukázal. A myslí si, že ses na ni vykašlal kvůli nějaké fuchtli, kterou jsi potkal v knajpě, což jsem se jí snažil vyvrátit. Ale docela neúspěšně, protože se naštvaně otočila na podpatku a vystřelila směrem domů.“
„No tak to je v prdeli…,“ zamumlal Franz a napůl s lehce vyděšeným, napůl odevzdaným výrazem zíral do prázdna před sebe.
Vincek jako by odtušil, že má jeho kamarád něco na srdci, a tak se rozhodl ho popíchnout.
„Hele, neříkej, že jsi doopravdy byl s jinou ženskou?“
Franze tahle věta vytrhla z nepřítomného stavu.
„Jak tě tohle, proboha, napadlo, Vincku?“
„No včera v hospodě po tobě pokukovala Julie, tak mě napadlo, jestli tě někde po cestě neodchytla a neodlákala. Víš, jaká je?“ řekl Vincek s vážným výrazem a na důkaz svých slov lehce pokyvoval hlavou.
Franz věděl, že Julie je, jak říkají naši otcové, koketa a že ráda jde s každým, kdo zatouží po jejím kyprém těle, jemuž dominuje mohutné poprsí. Stačí do ní dostat trochu pití, pár sladkých slov a je krocan v troubě. Ale Franz takový nebyl. Měl rád svou Kláru.
Klára. Problesklo Franzovi hlavou. A najednou se mu rozběhl kolotoč myšlenek a začaly se vracet útržky ze včerejšího večera.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!