Oba se vyklonili, aby se ujistili, že z posedu vidí jak na les, tak na polní cestu vedoucí z vesnice. Výhled byl dobrý. Tak dobrý, že se chvílemi báli že by je mohli také zahlédnout. Zaujali pozici a začali čekat, přestože vůbec nevěděli, jestli se Pavel dnes objeví. Něco v nich ale tiše napovídalo, že ano.
Do úplné tmy zbývalo ještě dost času, a tak se rozhodli čekání zkrátit po svém. Franz nahmatal v batohu placatku. Se šibalským úsměvem pohlédl na Vincka a hodil mu ji.
„Na zahřátí,“ ušklíbl se.
Vincent jen mlčky přikývl a pořádně si přihnul.
Čas se vlekl. Okolní ticho narušovalo jen šelestění obilí a pravidelný cvrkot cvrčků. Na chvíli skoro zapomněli, proč tam vlastně jsou.
Když se znovu rozhlédli, venku už byla úplná tma. Hodinky na Vincentově zápěstí ukazovaly za pět minut deset. Pokud se Pavel dnes opravdu objeví, bude to každou chvíli.
Zvedl se vítr. Jemný, ale nepříjemně chladný. Pohoda byla ta tam. Nahradilo ji napětí, které mezi nimi pomalu houstlo. Tma obklopovala všechno kolem, ale oči si na ni postupně zvykly. Les i cesta se znovu začaly rýsovat v matných obrysech. Naštěstí měli v batohu výhodu, kterou tma neměla — dalekohled s nočním viděním.
Připraveni byli dobře. Tedy alespoň technicky. Psychicky na tom byli hůře.
„Hele, někdo jde!“ Franz přidušeně vykřikl a ukázal k polní cestě vedoucí z vesnice, po které se k nim kdosi blížil.
I když tma nedovolovala vidět vše do detailů, šlo jasně rozeznat mohutnou postavu, která si to pomalým, lehce houpavým krokem mířila k lesu. Nebylo pochyb, že je to Pavel. Proto mládenci zatím nechali dalekohled s nočním viděním v batohu a spoléhali se na vlastní oči. Bylo zřejmé, kam švec směřuje – šel přímo k lesu. Franz s Vincentem proto upřeli pohled na místo, odkud se včera vynořila Marie – nebo spíš to, co se za ni vydávalo.
Zatím nic neviděli. To se však mělo v následujících chvílích změnit.
Nervozita u obou dosáhla vrcholu. Vzduch by se dal krájet. I když byl večer chladný, na čele jim vyrážely kapky potu.
Vincent to nevydržel, nahmatal v kapse krabičku cigaret. Jednu nabídl Franzovi a sám si taky zapálil. V posedu se střídavě rozsvěcovala dvě oranžová světélka. Na okamžik je to uklidnilo. Přesto pohledem neustále těkali mezi lesem a postavou Pavla.
Švec se pomalu přibližoval k lesu. K místu, kde se včera setkal s Marií, mu zbývalo zhruba padesát metrů.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!