Ti, kdo Pavla znali, nemohli uvěřit, jak se z veselého a milého chlapíka, který kolem sebe rozdával jen radost, stal životem unavený, alkoholem zničený člověk, který se straní lidí. Pavel nebyl nikdy žádný velký krasavec, ale jeho neřízená cesta životem z něj udělala v podstatě trosku. Vyzáblého, pobledlého muže s propadlými tvářemi, zarostlého vousem a permanentními kruhy pod očima.
Jeden by si i pomyslel, že Pavel dělá vše pro to, aby se co nejdříve setkal s Marií.
Čas ve vesnici však pádil dál. Den ubíhal za dnem. Obyvatelé Černolesí postupně přestali Pavla řešit, až po pár týdnech téměř všichni zcela zapomněli, že ve vesnici kdy nějaký obuvník Pavel byl.
O čem by však byl tento příběh, kdyby události nenabraly nečekaný spád?
***
„Hej, Vincku, kopni to tam, ať můžeme dát dalšího,“ pozvedl Franz štamprli rumu a pobídl svého kumpána a nejlepšího kamaráda, aby pokračoval v pití.
„Co slavíme, Franzimore? Snad už ti Klára nedala?“ popichoval svého spolustolovníka Vincent a na jeden hlt do sebe obrátil rum. Následně se oklepal, jako by mu byla zima.
„Zatím ne,“ zatvářil se spiklenecky, „ale dneska by se to mohlo změnit.“
„Vážně?“
„No jo, Klára slíbila, že se večer půjdeme projít k mlýnu.“
„Kamaráde, to vypadá, že si dneska konečně štrejchneš.“
Vincent se šibalsky ušklíbl a poplácal Franze po rameni. Ten mu to oplatil jen nejistým pokývnutím a hned na to mávl na vrchního, aby jim přinesl další dva prcky.
Čas v hospodě oběma příjemně plynul. Pivo a kořalka tekly proudem, prostor zahalila cigaretová mlha a čím více toho měli návštěvníci upito, tím hlučnější byli. Venku se mezitím den přehoupl do večera. Slunce zašlo za obzor a Černolesí se ponořilo do tísnivého šera, jemuž nepomáhaly ani skomírající plynové lampy, které spoře osvětlovaly ulice. Jestli přes den působilo Černolesí ne zrovna moc veselým dojmem, za tmy působilo přímo depresivně. Přespolní by se tomu asi divili, možná by trochu naříkali, ale místní byli na pochmurnost své obce zvykli. Vlastně bych řekl, že byli dokonce hrdí.
Uběhlo dalších pár desítek minut. Na pivním lístku přibylo několik dalších čárek a už tak neproniknutelná mlha ještě zhoustla. Hospodský šum pak ještě přidal na intenzitě.
Najednou se u jejich stolu objevil Dušan, bývalý spolužák obou hochů, vytáhlý mladík, který by klidně mohl být živým důkazem, že syn nemusí vždycky připomínat otce. Ani se nechtělo věřit, že je to potomek místního řezníka, mohutného muže, který byl co do postavy jeho pravým opakem.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!