I Franz s Vinckem pokračovali v zábavě, objednali si další pivo a dali se do rozhovoru.
Hodiny se opět o kousek posunuly.
„Hele, já už asi půjdu, Klára na mě za chvíli bude čekat u mlýna,“ řekl Franz a dopil poslední zbytek zvětralého piva.
„No jo, tak běž, ty Róóómeo,“ uchechtl se Vincek, potáhl si z cigarety a vydechl hustý oblak kouře.
„Tak se měj a neopij se. Zítra ti všechno povykládám.“
„O tom nepochybuju.“
Franz se zvedl ze židle a v dobré náladě, pln očekávání, se vydal ke dveřím. Cestou však zavadil pohledem o Starého Dolejše. Zaostřil na jeho starou vrásčitou tvář. Ten ho probodával svýma plamennýma očima. Najednou se mu vybavilo, co před pár hodinami vyprávěl. S tím se vrátila i nepříjemná tíseň.
Viděl jsem Pavla, byl střízlivej, slušně oblečenej a měl kytici.
Franzovi se ta slova vrátila jako bumerang. Ale proč?
…měl kytici.
„Kytici,“ zamumlal si Franz pro sebe.
Najednou se s ním zatočil celý svět, hrdlo se mu sevřelo, jako by mu ho drtil svěrák. Okolní zvuky se zahalily do zvonivého šumu. Zrak se mu lehce zamlžil.
Franz vyběhl ven z hospody. Hned na schodech ho do tváře udeřil čerstvý vzduch, což ho trochu probralo. V tu ránu se mu však udělalo špatně od žaludku. Všechno to pivo a kořalka chtěla rázem ven. Tak tak doběhl k nejbližšímu keříku a vše ze sebe vyzvracel.
„Kurva, už nebudu pít,“ řekl si sám pro sebe největší lež všech pijanů a vydal se směrem k mlýnu. V hlavě si přitom opakoval, že dnešek bude stát za to.
Cesta Franzovi ubíhala pomalu. Mlýn se nacházel až na samotném konci vesnice. Vedla k němu kamenitá a spoře osvětlená cesta. Kráčel pomalou kolébavou chůzí a i když bylo stále ještě léto, začínalo mu být docela chladno. Franz si proto zapnul bundu až ke krku.
V kapsách nahmatal krabičku cigaret. Zastavil se, aby si mohl připálit. Když tu najednou v dáli před sebou spatřil postavu. Ta si Franze nevšimla a pomalu se vzdalovala k rozcestí, kde už nebyly pouliční lampy.
Nejprve si Franz řekl, že to bude Klára a že když přidá do kroku, dohoní ji. Jenže když se na postavu zadíval důkladněji, došlo mu, že to Klára nejspíš nebude. Zaprvé měla jeho dívka drobnou postavu, což se o neznámém vpředu říct nedalo. A zadruhé, kdyby to byla Klára, odbočila by směrem k mlýnu, kdežto onen dotyčný se vydal druhým směrem – k lesu.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!