Najednou ho polilo horko. V hlavě se mu opět rozezněl hlas starého Dolejše.
Byl slušně oblečenej, střízlivej a v ruce měl kytici.
„Tohle nemůže být pravda,“ zamumlal si pro sebe a cítil jak mu začínalo být nevolno.
Postava před ním si ho dál nevšímala. Sice pomalým, ale jistým krokem si to šinula směrem k lesu.
Mohl to být Pavel?
Franze najednou popadla zvědavost. Nezapálenou cigaretu zasunul zpět do krabičky, kterou následně vložil do kapsy. Límec bundy si přitáhl blíž ke krku a vydal se za tajemnou postavou. Udržoval si dostatečný odstup, aby ho dotyčný nezaregistroval. Vůbec si nebyl jistý, že by to mohl být Pavel, ale něco mu říkalo, že je to právě on.
Zvědavost najednou vystřídal nepříjemný pocit.
Dospělý muž, kterému nedávno zemřela žena, bloudí uprostřed noci lesem. Co ho k tomu asi vede?
Franz si náhle uvědomil, že rozcestí zůstalo daleko za ním a on nepozorovaně sešel na cestu vedoucí k lesu. Tajemná postava kráčela stále před ním, aniž by tušila, že ji někdo sleduje. S každým dalším krokem se vzdálenost mezi nimi zkracovala a její silueta nabývala stále zřetelnějších obrysů.
Vtom se noční obloha protrhla. Mraky ustoupily a mezi nimi se vynořil jasný měsíční kotouč, jehož chladné světlo zalilo cestu i okolní stromy stříbřitým leskem. V jeho záři už Franz nepochyboval. Konečně poznal, koho celou dobu pronásleduje.
Byl to Pavel.
Toto náhlé zjištění Franze znepokojilo. Na okamžik si dokonce pohrával s myšlenkou, že se obrátí a vrátí se zpátky. Nakonec však zvítězila zvědavost, a tak dál pomalu kráčel za Pavlem. Cesta mezitím zavedla oba do řídkého lesa, jehož stíny pohlcovaly měsíční světlo. Na schůzku s Klárou mezitím docela zapomněl.
Takto za sebou kráčeli několik minut. Les po pravé straně postupně houstl, zatímco nalevo se rozprostírala široká louka zalitá měsíčním světlem. Už se zdálo, že budou tímto tempem pokračovat celou noc, když tu se Pavel náhle zastavil.
Franzovi zatrnulo – byl odhalen.
Franz honem uhnul z cesty a přikrčil se ve vysoké trávě. Srdce mu bušilo jako o závod. Jestli ho Pavel zahlédl, jen stěží mu vysvětlí, proč se za ním plíží. Hlavou mu znovu probleskla myšlenka na útěk. Nečekat ani vteřinu, obrátit se a vzít nohy na ramena. Jenže i tentokrát zvítězila zvědavost. Ta prokletá zvědavost, která už nejednoho člověka přivedla do záhuby.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!