Franz ani nedutal a z úkrytu Pavla pozoroval. Ten stál nehybně a upřeně zíral do černočerného lesa, jako by v jeho temnotě něco hledal — nebo naopak čekal, až se to samo ukáže.
Netrvalo to dlouho a zpoza stromů se vynořila temná silueta. Franz sice nemohl rozeznat detaily, ale bylo mu jasné, že jde o ženu, protože postava byla zcela bez oblečení. To v něm jen ještě víc probudilo zvědavost. Rozhodl se proto přiblížit. Pomalu a opatrně se začal prodírat hustým podrostem. Když se dostal na místo, odkud měl lepší výhled, znovu pohlédl na dvojici. Oba stáli mlčky proti sobě a upřeně si hleděli do očí.
Pak mu to došlo.
Hrůzou se mu podlomila kolena. Ne kvůli tomu, co viděl, ale kvůli tomu, koho viděl.
„Ne, to nemůže být pravda,“ šeptal si pro sebe s nevěřícným výrazem. „To nemůže být pravda.“
Jenže byla. Franz moc dobře věděl, kdo stojí naproti Pavla, i když ženě neviděl do tváře. To tělo totiž viděl mnohokrát.
Kromě tajného popíjení tátovy pálenky, patřilo šmírování uklízeček v jejich šatně k jeho nejzábavnějším pubertálním kratochvílím.
I když teď ženu viděl pouze z profilu, věděl jistě, že je to ona. Její drobná postava se mu tehdy hluboko vryla do paměti. Drobná, jemně povislá ňadra přirozeně doplňovaly ladně vykreslené boky a výrazný, kulatý zadeček, který podtrhoval ženskost celé její postavy. Už by nespočítal, kolikrát na ni před spaním myslel.
Kdesi v lese zahoukala sova a vytrhla Franze ze zasnění.
Okamžitě si znovu plně uvědomil děsivost celé situace, která se před ním odehrávala. Žena náhle natáhla svou drobnou ruku k Pavlovi. Ten na ni nejprve nevěřícně zíral, ale vzápětí se v jeho tváři objevila úleva. Jemně její ruku uchopil a nepřestával ji upřeně sledovat. Franzovi připadalo, že to trvá nekonečně dlouho, ve skutečnosti však šlo jen o několik vteřin. Pavel ji pak náhle přitáhl k sobě, žena mu ovinula ruce kolem ramen a následoval dlouhý, vášnivý polibek.
I tentokrát to netrvalo dlouho, přesto měl Franz pocit, jako by se zastavil čas.
Když se od sebe konečně oddělili, žena lehkým gestem ukázala Pavlovi, aby ji následoval. Ten jen mlčky přikývl. A tehdy to Franze udeřilo naplno.
Jestli do té doby mohl ještě alespoň trochu pochybovat, že se nejedná o ni, teď už si byl jistý na sto procent. Když se totiž žena otočila, aby se spolu s Pavlem vydala směrem k lesu, na okamžik jí uviděl do tváře.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!