Franz na chvíli oněměl.
„Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde jsi včera byl? A s kým?“
„Hele, Kláro, teď se to asi moc nehodí…,“ pokusil se zasáhnout Vincek, ale Klára ho okamžitě uťala pohledem.
„Tebe jsem se na nic neptala.“ Její hlas byl ostrý jako čepel. Pak se znovu otočila k Franzovi a ukázala na něj prstem.
„Tak co? Já vím, že jsi včera byl s tou fuchtlí Julií, ty ubožáku. Tak co, ani na to nemáš přiznat pravdu?“
Franzovi ztuhly čelisti. V očích se mu něco změnilo. Nebyla to už jen trapná situace. Něco v něm se zlomilo. Opilec? Možná. Karbaník? Možná. Ale srab? To rozhodně ne.
Napřímil se. Zaťal pěsti.
„Víš co? Včera jsem…“
„Včera spal u mě,“ přerušil ho Vincek.
Ticho, které následovalo, bylo těžké. Nepřirozené. Jako by i samotná vesnice na okamžik zadržela dech.
Vincek pokračoval, klidněji, ale pevně: „Franz včera prohrál v kartách dost peněz. Pak se naštval, pil rum… a trochu to přehnal. Nechtěl jsem, aby v tomhle stavu někam chodil. Domů to měl daleko, tak zůstal u mě.“ Krátce se odmlčel a pohlédl na Kláru. „Ty si vážně myslíš, že by šel za Julií místo tebe? Nevíš, jak tě má rád? Pořád o tobě mluví. Klára to, Klára tamto… Tenhle týpek není dokonalý, ale jedno vím jistě – nikdy by tě nepodvedl.“
Slova dozněla a zůstala viset ve vzduchu jako kouř v zavřené místnosti.
Klára mlčela.
Napětí sice pomalu povolovalo, ale nezmizelo. Jen se stáhlo do pozadí, jako něco, co trpělivě čeká na další prasknutí.
Nakonec její výraz povolil. Ne do úsměvu, spíš do něčeho mezi úlevou a vzdorem.
„Dobře, Franzku… věřím ti.“ Krátká pauza. „Ale naštval jsi mě. Ten včerejšek mi vynahradíš. A mlýn už mi stačit nebude. Vezmeš mě do města. Platí?“ Zazubila se. Tentokrát už v tom nebyla zloba, jen tvrdohlavost.
Franz město nesnášel. Hluk, smrad, davy lidí — všechno, co ho dusilo už jen při představě. Ale zároveň věděl, že odmítnout teď nepřipadá v úvahu.
Pomalu přikývl a nato ji krátce políbil.
„Platí.“
Klára ho objala. Franze na okamžik zaplavila úleva, ale neměla dlouhého trvání. Hned vzápětí si znovu uvědomil, že ho čeká ještě jeden úkol. A tentokrát mnohem horší.
Když se rozloučili, oba mládenci se vydali směrem k hospodě.
Cesta jim utekla nečekaně rychle. Když Franz s Vinckem vešli do hospody, přivítal je těžký, ulepený vzduch. Směs cigaretového kouře, alkoholu a přepáleného tuku z kuchyně. Vůně, která se držela na kůži jako špatná vzpomínka. Typická čtvrtá cenová.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!