„Vincku, ještě včera bych ti řekl, ať neplácáš nesmysly. Jenže po tom, co jsem v noci viděl…“
Franz nedokončil větu. Nebylo třeba.
„Ty si vážně myslíš, že by to mohla být… ona?“ vydechl Vincent.
Místností se rozhostilo tíživé ticho. Jen staré hodiny dál neúprosně odměřovaly čas.
„V noci tam půjdeme spolu,“ pronesl Franz pevně. „Přesvědčíme se na vlastní oči.“
Vincka ta slova zaskočila natolik, že svou odpověď téměř vyštěkl. „Cože? Ty ses snad zbláznil. Proč bychom tam lezli? Copak ti nestačilo, cos tam zažil včera?“
„Vincente,“ oslovil ho Franz celým jménem a jeho hlas náhle ztvrdl, „musíme zjistit, s kým… nebo spíš s čím… se Pavel stýká. Jestli je v tom něco nadpřirozeného, nemůžeme před tím zavírat oči. A jestli ne, pak musíme přijít na to, co se v tom lese doopravdy děje.“
Vincent mlčel. Polkl naprázdno a nervózně promnul dlaně. Před očima se mu znovu vybavily všechny ty dávné příběhy, kterým se jako dítě smál. Teď už mu připadaly mnohem méně směšné.
„Tak dobře,“ vypravil ze sebe po dlouhé chvíli. V jeho hlase však nebylo odhodlání, nýbrž rezignace, jako by už předem tušil, že je čeká něco, co mělo navždy zůstat ukryté ve tmě.
***
Oba mládenci se vydali do hospody, kde, jak se dohodli, proberou, co podniknou dál. Franzkův domek se nacházel na jižním konci vesnice. Cesta do hospody vedla přes celou vesnici, protože stála na jejím opačném konci než Franzův dům. Museli projít i malou návsí, kterou lemovalo několik domů, obecní úřad i pekařství. Uprostřed stála stará kašna, jejíž voda tiše klokotala, jako by si sama šeptala dávno zapomenuté příběhy.
Na návsi bydlela i Klára.
Franz si náhle uvědomil, že poslední, co by dnes potřeboval, je na ni narazit a znovu vysvětlovat, kde včera byl. Jenže zákon schválnosti fungoval přesně tak, jak má.
Zrovna procházeli kolem vchodu do pekárny, odkud se linula vůně čerstvých koláčků. Franz si uvědomil, že od včerejška nic nejedl. Na okamžik ho zaplavil hlad, až nepříjemně fyzický, skoro jako slabost v žaludku. Už se chystal říct Vinckovi, že by si mohli jeden vzít, když se z domu vedle pekárny vynořila malá postava.
„Franzku?“ ozvalo se mu za zády. „To snad nemyslíš vážně.“
Ztuhl. Ten hlas poznal okamžitě. Pomalu se otočil.
Stála tam Klára.
Drobná postava se světlými vlasy a pronikavýma modrýma očima, které teď nepůsobily teple, ale ostře. Naštvaně. Téměř chladně. Ruce měla zkřížené na hrudi a nervózně si poklepávala nohou o zem, jako by v ní rostlo něco neklidného.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!