Když skříň vydala svůj obsah, zůstali oba stát jako přikovaní. Na několika policích byly vyskládané lebky. Lebky všech možných tvarů a velikostí. Lidské lebky. Některé vypadaly, že zde leží už hodně dlouho.
„Kurva, pojďme to tady zapálit, ať ten všechen hnus lehne popelem,“ řekl Vincent zděšeně s příměsi zloby.
„Hele, kanystr s petrolejem. Ten bude stačit,“ opáčil Franz a popadl velkou kovovou nádobu. Podle všeho byla plná. Oddělal hrdlo a začal rozlévat řídkou tekutinu po chatě. Nevynechal nic. Důkladně smáčel veškerý nábytek, nezapomněl ani na Pavlovy ostatky ani na to, co zbylo z čarodějnice. Když měl hotovo, odhodil kanystr na zem.
„Teď bych si zakouřil,“ prohodil s úšklebkem na Franze.
Ten se jen usmál, vytáhl cigarety, jednu si vložil do úst a druhou nabídl Vincentovi. Poté vytáhl zápalky a škrtl jimi.
„Dovol, abych ti připálil, kamaráde.“ Přiložil plamen nejprve k Franzově cigaretě a poté ke své. Zhluboka vtáhl dým do plic a s požitkem ho vyfoukl. Cestou ven z chaty nechal hořící sirku dopadnout na podlahu zalitou petrolejem.
Chatu v mžiku zachvátily první plameny. Z otevřených oken a pod střechou se začal valit hustý kouř, nasáklý vůní ohořelého dřeva a něčeho ostřejšího, co nedokázali oba mladíci přesně pojmenovat. Žár rychle sílil a brzy se stal nesnesitelným, takže ustoupili o několik desítek metrů dál do bezpečí.
Odtud už jen mlčky sledovali, jak oheň pohlcuje celé stavení, jako by se mu bránilo marně a příliš pozdě. Když se střecha konečně začala hroutit, oba si v tichosti sedli na velký, ztrouchnivělý kmen, který tam zanechal silný vítr po nedávné bouři. Vzduch kolem nich byl těžký, nasáklý kouřem, a jediným zvukem bylo praskání dřeva, které se v plamenech pomalu měnilo v popel.
„Bolí mě celý člověk,“ řekl Vincent a potáhl s cigarety.
„Mě taky,“ odpověděl mu Franz a přehraboval se v batohu. „Ale tahle medicína nám pomůže.“
Vytáhl kovovou placatku a lehce z ní upil, poté ji podal lehce udivenému Vincentovi. Ten se jen usmál a napil se z ní.
Mládenci dál mlčky seděli a sledovali, jak chatu definitivně pohlcují plameny. V odlescích ohně si ještě v tichosti dopili placatku a jeden po druhém si zapálili další cigarety, jejichž žhnoucí špičky na okamžik konkurovaly vzdáleným jiskrám. Nad krajinou se zatím pomalu rozlévalo šedivé rozednívání, ale světlo nebylo útěchou — spíš jen odhalovalo spoušť v ostřejších obrysech. Obloha těžkla, zatahovala se stále níž, jako by se sama snažila přikrýt to, co se tu odehrálo.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!