„Chlapi, neuvěříte, co jsem teď slyšel,“ řekl bez pozdravu. Zvláštně se u toho tvářil a mohutně oddychoval, což napovídalo, že celou cestu sem nejspíš běžel.
Franz s Vinckem se na sebe podívali a hned se rozchechtali.
„Copak, Dušane? Potkal si strašidlo a běžel ses před ním schovat do hospody?“ Vincek se uchechtl a pořádně si přihnul ze sklenice s pivem.
Dušan se však vtipu nezasmál. Dál s podivným výrazem zíral na oba mladíky. Vypadal, jako by ztratil řeč, ale nakonec přece jen ze sebe vypravil: „Ale ne, viděl jsem Pavla,“ řekl a těžce dosedl na volné místo u stolu.
„Pavla?“ podíval se na něj Franz nechápavě.
„Jo, Pavla, ševce Pavla. Viděl jsem ho jak šel směrem k lesu.“
„A co má být? Zase byl beztak namol…,“ chtěl namítnout Vincek.
„Právě, že ne,“ přerušil jej Dušan, „vypadal střízlivě a upraveně. A dokonce se usmíval.“
„Kecáš, vždyť…“
„Nekecám,“ nenechal Vincka domluvit, „vypadal fakt… normálně. Vypadal… jako dříve. Vypadal přesně tak, jako když ještě žila Marie“
Franz s Vinckem se na sebe opět podívali. Veškerý úsměv byl u obou pryč a nahradil ho údiv nad tím, co právě slyšeli.
Dušan se nedal a pokračoval dále: „Taky jsem tomu nevěřil. Kdybych měl v sobě pár panáků, mávl bych nad tím rukou. Jenže jsem dneska ještě nepil. Navíc to není všechno. Cestou sem jsem zaslechl dvě ženský, jak se o Pavlovi bavily. Povídaly si o tom, že ho stará Fleková několikrát viděla, jak chodí po vsi… a taky, že občas zamíří do lesa.“
„No a co, tak se šel párkrát projít, co je na tom divného?“ přerušil ho Vincek s předstíraným klidem, ale pozornému sledujícímu by neuniklo, že je nervózní.
Dušan se nevzdával. Nasadil ještě vážnější výraz a pokračoval ve svém vyprávění.
„Možná se jen procházel, jenže Fleková tvrdila, že na něm bylo něco… divného… něco nebylo v pořádku. Prý se usmíval. Navíc prý takovým tím způsobem, ze kterého člověka zamrazí.“
Jelikož Dušan hulákal na celé kolo, jejich rozhovor neunikl ostatním hostům. Možná se to Franzovi jen zdálo, ale v hospodě náhle nastal nečekaný klid. Všichni teď mlčky poslouchali Dušana — někteří se zaraženým, jiní s nevěřícným výrazem.
Dříve by na procházejícím se a usmívajícím se Pavlovi nebylo vůbec nic zvláštního, ale obuvník se od nedávné smrti své milované ženy oddával sebedestruktivní alkoholové jízdě, která mu měla zaručit brzké shledání se svou milou.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!