„Baba Měňava,“ dopověděl za něj Franz.
Oba se tomu zjištění bránili. Měli ho za báchorku pro děti. Jenže to bylo jediné možné vysvětlení. Ať už to bylo sebevíc nemožné, a jakkoli se vzpíralo racionalitě i zdravému rozumu, muselo to tak být. Marie byla dávno mrtvá, tím si byli jistí. Tudíž osoba v lese, tak děsivě podobná nebožce ševcově ženě, musela být ve skutečnosti někým jiným. Na mysl se jim vydrala postava, která se objevovala jen v bajkách a pověrách, jež se dětem v Černolesí vyprávěly před spaním. Baba Měňava. Jenže pokud to byla skutečně ona, chtělo to zatraceně dobrý plán. Pokud vůbec nějaký plán šel vymyslet.
Plánování nakonec trvalo další dvě hodiny a vypili k tomu ještě dvě piva. Když poradu skončili, slunce sice stále viselo nad obzorem, ale bylo jasné, že se brzy převalí za kopce.
Oba mládenci se proto dohodli, že se rychle zajdou převléknout do něčeho méně nápadného a do hodiny se znovu setkají před hospodou. Vincent vezme strejdův dalekohled s nočním viděním. Strejda byl myslivec a tahle věcička se mu nejednou hodila. Franz navrhoval vypůjčit si i pušku, ale nakonec se shodli, že by to nebyl nejlepší nápad. Zůstali tedy jen u „základní výbavy“ — poctivé zálesácké kudly, kterou dostal Franz od babičky Míly k patnáctinám. Potom vyrazí k lesu. A tam se uvidí.
Základem jejich plánu bylo najít ideální místo k pozorování. Nabízela se stará myslivecká kazatelna, která poskytovala dobrý rozhled do okolí. Oba ale zvažovali i křovisko, ve kterém se Franz ukrýval už předchozí noc — bylo blíž a umožňovalo lepší pohled. Na druhou stranu by v něm byli mnohem snáz odhaleni. V lepším případě by z toho byla jen pořádná ostuda – dva dospělí chlapi špehující třetího z křoví. V tom horším… o tom raději ani nepřemýšleli.
Na obou mládencích bylo vidět nadšení a odhodlání přijít celé věci na kloub. I nezkušené oko by ale poznalo, že se pod tím vším skrývá i strach.
***
Když došli na místo, slunce už téměř zmizelo za obzorem. Zůstával jen poslední pruh mdlého světla, který se držel nad kopci jako neochotný odlesk dne.
Dřevěný, lehce ztrouchnivělý posed stál na vyvýšené louce, odkud byl dobrý výhled do okolí. Právě proto si ho vybrali. Vydrápali se nahoru po žebříku sbitým z hrubých polen. Už na první pohled bylo jasné, že posed i žebřík mají svá nejlepší léta dávno za sebou. Dřevo vrzalo, jako by si stěžovalo při každém pohybu. Nahoře na ně čekal stísněný, prázdný prostor. Jen prkenná podlaha pokrytá prachem, nízký strop a čtyři stěny s úzkými průhledy pro pozorování. Žádný komfort, jen holé zdi. Celý dojem dotvářely husté pavučiny v rozích, plné mrtvého hmyzu.
Nápad – ★★★★☆
Využití slovanské mytologie a folklorního motivu proměňující se nestvůry je skvělý tah, který do vesnického prostředí perfektně zapadá. Zápletka sice staví na známějším klišé falešného návratu mrtvé milované osoby, ale příběh má jasnou strukturu a gradaci. Líbí se mi, jak přirozeně se děj přesouvá od hospodských drbů k temnému hororu.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu! Skvěle buduješ tísnivou náladu, přechod z hlučné hospody do zlověstně tichého lesa působí až hmatatelně. Scény s Babou Měňavou vyvolávají skutečné mrazení a finální krvavý střet má výborný, syrový náboj.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má svižné tempo a dialogy působí uvěřitelně, přesně jak by se chlapi v hospodě bavili. Stylistika je na dobré úrovni, i když občas sklouzáváš k mírným klišé nebo zbytečnému opakování slov. Dej si jen trochu pozor na interpunkci a drobné gramatické prohřešky, ale celkový dojem z plynulosti vyprávění to nijak zásadně nekazí.
Celkové hodnocení:
Napsal jsi velmi poutavý a atmosférický hororový příběh, který si drží čtenářovu pozornost od první do poslední stránky. Práce s napětím a postupným odhalováním děsivé pravdy ukazuje, že máš výborný cit pro stavbu příběhu. Jen tak dál, máš velký talent pro temnější žánry a tvé psaní má obrovský potenciál!