Ínemak se tvářil stále nespokojeně, ale nakonec zmizel i s Ohynem a my jsme se s Moranem vydali do léčírny.
3.V léčírně
Norman ležel na lehátku, v obličeji měl bolestné grimasy. Když z dálky uviděl Morana, ihned začal bručet: „Mohl bys mi jít pro nějaký pořádný pití? Tohle jejich čajování a odvary nesnesu!”
Léčitel, který stál u jeho postele, se jen zasmál a řekl: „Ale to je léčivé a pomůže ti se uzdravit.”
Moran si jen odfrkl: „Až se uzdravíš, pak si připijeme na usmířenou, nebo chceš začít už teď?”
Norman se na něj zašklebil: „Jedině když změníš rozhodnutí a oženíš se s mou dcerou, jak jsi to slíbil!”
Moran se usmál, ale odpověděl: „Nezačínej s tím zas! Myslím, že by se ji u obra mohlo líbit víc než se mnou.”
Norman se rozčílil: „To teda ne, s tím nesouhlasím!”
Ukázal na mě: „Za to může jedině tahle! Ale počkej, já to tak nenechám.”
Moran ho přerušil: „Nevyhrožuj, Normane! Přišel jsem na usmířenou,slíbil jsem obrovi,že to tu spolu dořešíme!”
Norman ale nesouhlasně zabručel:,,Chci její hlavu!”
Natáhl se po mě,ale já jsem uskočila,Norman zařval,tak jsem se schovala za Morana.
Moran se zasmál, ale odpověděl s chladnou lehkostí: „Abys náhodou nepřišel dřív o tu svoji!”
Norman zabručel: „Však se uvidí, kdo s koho!”
Moran se ale nezdržoval: „Jestli toho nenecháš, tak nejenže nedostaneš žádné lepší pití než ten čaj, ale obr tě zase zavře do vězení, to chceš?”
Norman zabručel a znovu se ozval: „Jestli mě tam zavře, tak ji taky, protože řeknu, co jsem viděl. To obra tak naštve, že nezaváhá a potrestá ji přede mnou!”
Moran na to zakroutil hlavou a zklamaně vydechl:
„Normane, už dost!Chtěl jsem se s tebou usmířit, ale teď vidím, že to nemá cenu. Jsi horší než kdy dřív!”
Norman na něj zařval: „Tak jsi mě měl zabít, ty hlupáku!”
Moran zalitoval:„To teda měl!Byl by tu od tebe svatý klid.”
„Ale nebyl!” zamumlal Norman. „Můj stín by tě pronásledoval! Nedal bych ti klidu, ani po smrti! A ji taky ne, to mi věř!”
Mezitím jsem se šla podívat na Normanovu dceru. Ležela na posteli, sténala bolestí. Když uslyšela hádku těch dvou, určitě se jí přitížilo. Bylo mi jí líto, tak jsem se k ní tiše přiblížila a zašeptala: „Odpusť mi to, prosím. Nechtěla jsem ti tak ublížit.”
Ona se na mě zamračila a řekla: „Tobě to nikdy neodpustím! Zaplatíš za to! Přeju si, abys trpěla mnohem víc než já!”
Zeptala jsem se jí: „Chtěla bys třeba místo Morana obra?”
Ona se na to zašklebila a řekla:
,,Co myslíš?Že se nechám od obra dobrovolně trápit?To ani náhodou!Moran je můj a já se ho nikdy nevzdám,i když mě teď nechce,třeba si to časem rozmyslí,tebe obr stejně zabije a když né on,tak můj otec určitě!Obra nechce nikdo,protože je to ten nejhorší temnouš,jaký kdy žil!”
Pak ke mně přišel Moran,slyšel,co říkala Normanova dcera o obrovi a řekl:,,Tak se mi zdá,že tvůj otec je pomalu horší,než sám obr!”
Hlasité předčítání