Povídka

Podivuhodné setkání
Četba díla zabere cca 13 min.

Pak je tu člověk, který romantizuje všechno. Je zranitelný, ale zároveň okouzlený. Je nebezpečné být romantikem, protože jak takového zachvacuje plamen lásky, tak moc jej i zachvacuje plamen neštěstí. Tihle mají však v něčem navrch. Když se ohlídnou, vidí neskutečný příběh i v něčem, co by jinému přišlo naprosto normální.

Myslím si, a na to jsem přišel až po mnoha letech, že je třeba tyto polohy střídat. Někdy být ten tupý trouba, kterého nic nerozhází, když pak ale vzápětí najít skulinku a zase se kochat i psem, který očuchává prdel jiného psa,“ řekl starý pán a ukázal na dva pejskaře.

Mladý muž se na ně taky zadíval.

„Tak co? Kým jste zrovna vy?“ řekl starý pán.

„Já nevím. Nechápu to. Jak to můžu rozeznat? Mám přece nějakou osobnost.“

„Osobnost je jedna věc. Ale zkušenosti jsou věc druhá. Doporučuji být romantikem, pokud nabudete myšlenky, že vás nikdo nemůže zranit. A naopak být tupcem, když si to žádá příležitost.“

„Kým bych měl být tedy ve chvíli, když mě moje milá polovička kopne do zadku skrze telefon?“

„Romantickým tupcem,“ usmál se starý pán.

„Tak mi přijde, že jste mi nijak neporadil,“ zkonstatoval mladý muž.

„Jedno je přece však jisté. Buď přes další propast uděláte most anebo do ní zase skočíte. Je třeba se ohlížet za sebou. V co nejromantičtějším duchu to jde.“

„Asi to chápu,“ řekl mladý muž nakonec a upil z hrníčku.

Oba muži seděli dál na lavičce. Pár před nimi se už nasytil ovocem a odešel. V kostelní věži za parkem zazvonilo na pátou hodinu odpolední. Jeden poslíček projížděl po písčitým chodníku, ohlédl se za pěknou blondýnou v modrých květovaných šatech, a když se zase otočil, spatřil před sebou psa. Nestačil zareagovat, a tak sebou za zvuku hrnoucího se písku pod gumou kola praštil o zem. Jak tam ležel, přispěchala za ním postarší žena, nejspíše majitelka onoho pudla, a počastovala poslíčka ostrými nadávky.

Starý pán i mladý muž se pousmáli, načež sledovali nadzvedávající se sukni a štíhlá stehna holky, která kolem nich vzápětí prošla, aniž by si všimla situace, kterou nevědomky zapříčinila.

„Ženská krása je jedna z věcí, kterou jsem ale nikdy nedokázal úplně pochopit,“ řekl starý pán.

„Máte ženu?“ zeptal se mladý muž.

„Měl jsem. Padesát let. Bohužel mi po ní zbyla jen tahle termoska a dva hrníčky. Chodívali jsme sem spolu pít čaj.“

„To je mi líto.“

„Byla tak krásná, že jsem ji nepřestával obdivovat po celý svůj život. Připadalo mi, že jsem chřadnul, nabyl jsem pupku, pak o něj přišel, ztratil jsem vlasy, zbortil se mi obličej, ochably mi svaly, rozviklaly se mi kolena, zatímco ona vypadala neustále skvěle. Dodnes nechápu, jak mě mohla milovat. I teď by svým půvabem strčila do kapsy nejednu mladou kočku,“ řekl starý pán bodře.

„Asi vás měla ráda pro to, jaký jste,“ poznamenal mladý muž a přehodil jednu nohu přes druhou kotníkem na koleno.

„Tím si asi nejsem jistý. Vlastně mi nikdy nic takového neřekla.“

Mladý muž se nad tím zamyslel.

„Říkáte, že bychom se měli dívat na minulost se vší romantikou. Proč tedy nechápete tak jasnou věc?“

„Nikdo se asi nemůže naučit vše během pouhého jednoho jediného života.“

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
7 měsíců před

Moc hezké

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
S obrem u stolu. Obr se na mě za to,co se stalo u Morana na oslavě zlobil! Sotva mě donesl do svého...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání! Skoro celou polovinu života. A to už...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
1. Pro pobavení obra? Nemohla jsem si hned vzpomenout, co se stalo pak, když jsem spadla ze stromu d...
V kanceláři panovalo ticho. Všichni jsme sledovali televizní obrazovku. Tam venku panoval chaos. Po ...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vždycky jsem byl plachý a vcelku uzavřený člověk. Místo abych chodil na zábavy, jako moji ostatn...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
aneb o komunikaci ...
RICHARD SLESSMAN   Z pohledu Jane:   Nakonec jsem zůstala s Hotchem v naší provizorn...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Na horké lince, v místnosti je Jane a Derek:   Já dostala za úkol být s Derekem v místnos...
Náhle se vše roztřáslo. Dosud zahálčivě konejšivý poklid byl přerván zvolna se zesilujícími ...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
"Tati, tati! Já chci k tobě!" kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek. Kdo by odolal...
Eliška seděla na lavičce před nemocnicí, zabalená do šedého kabátu, který jí byl vždycky troc...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku