Povídka

Podivuhodné setkání
Četba díla zabere cca 13 min.

Návrh bez názvu (6)

 

Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na zelené trávě se váleli lidé. Někteří navzájem si po boku, obzvlášť zamilované páry užívající si tepla slunce. Po písčitých chodnících procházeli páníčci se svými psi. Jedna doga znala druhou, další pes znal čtvrtého. Zatímco si psovodi vyměňovali úsměvy, psi si očuchávali zadky. Tu a tam kolem projel poslíček na kole. Tenhle s jídlem, tento s poštou. Za zelenými hradbami hučelo město, ale v tomhle parku se zdál svět naprosto jiný. Poletující létající talíř odhozený dětskou dlaní mířící do náručí jeho šťastné matky přeletoval nad radostnou bezstarostností.

Na jedné bílé lavičce seděl starý pán. Užíval si výhledu na celý park, který byl odtamtud znamenitý. Vedle sebe měl malou černou brašnu. Po nějaké době z ní vytáhnul knihu. Začetl se do povídky jménem Oceán, která pojednávala o obětavosti jednoho k druhému. Skvěle vyvážený příběh prodaných hodinek jen proto, aby jejich vlastník mohl koupit hřeben své manželce, která se mezitím nechala ostříhat a následně vlasy prodat jen proto, aby její manžel hodinky, tolik milované, nemusel prodávat. Starý pán se usmíval nad momentem, kdy došlo ke shledání obou stran.

Zase knížku zavřel, přehodil jednu nohu přes druhou, posunul si malý vycházkový klobouk do čela, aby mu nesvítilo do očí a dál se kochal pohledem na štěstím zaplavené lidi místního parku. Netrvalo však dlouho a objevil se mladý muž.

Přes rameno měl brašnu, oblečený v tmavé košili a v kalhotách. Na takové oblečení je docela horko, pomyslel si starý pán.

„Můžu?“ Ukázal mladý muž na volné místo vedle starého pána.

„Ale samozřejmě.“

Sotva se posadil, z brašny vytáhnul notebook, položil jej vedle sebe a lovil dál, až nakonec vydoloval zbytek svačiny, kterou ten den nestihl v práci sníst. Notebook pak vrátil zpět a pustil se do oschlého toastu.

„Není nad to si trochu odpočinout,“ pronesl starý pán.

„To mi povídejte. Celý den nějaké schůzky. Mám hlad jako vlk,“ řekl mladý muž s plnou pusou.

Starý pán se dál jen tiše usmíval. Nechtěl mladého muže rušit v jeho svačině. Postaral se o to však zvonící telefon.

„Ahoj miláčku,“ řekl mladý muž a spolknul velké sousto, až protáhl krk. „Počkej. Ne. Rozhodně ne. Celý den jsem lítal po zasedačkách. Jsem na cestě. Zrovna procházím parkem.“

Chvíli bylo ticho. Starý pán měl ještě dost dobrý sluch na to, aby k němu doléhala rozvášněná slova ženy z druhého konce telefonátu. Rozeznat je však nedokázal.

„Ale to snad ne. Já za to ale nemůžu! Ale proč?“ zněla slova mladého muže.

Zase vzrušený ženský hlas.

„Cože?!“ vyjekl, až se ho zaleklo dítě hrající si na pískovišti opodál. „To ale takhle nejde! Co kdybychom si o tom ještě promluvili?“ Žena odpověděla jednoslovně. „Ale to takhle nejde! Já to vzdát nechci! Změním to! Vím, že potřebuješ více péče. Já to vím! Dělám to přece pro nás!“ začal znít jeho hlas tak plačtivě, jako když se někdo dozví, že mu zemřelo milované domácí zvíře. „Takže to už tě nikdy…“ nestihl doříct. Zcela jednoznačně mu žena položila telefon. Ještě se snažil dovolat zpět, ale nezvedala to.

Mladý muž se podíval na rozkousaný toast, zašklebil se a vyhodil jej do popelnice vedle lavičky.

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
7 měsíců před

Moc hezké

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Večerní vlak
Bylo sobotní odpoledne a Jiří Sokol hodlal celý dlouhý zbytek dne strávit toulkami starou Prahou, a...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Vyznání krásné a sebevědomé ženy   Vždycky, když něco dělám, říkám si Horákov...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
  Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct. Jezdil jsem tehdy každé léto na tábory. A taky pak býva...
1. Ve skrýši u Děsmana Seděla jsem znovu u Děsmana v jeho stáré zaprášené skrýši.Vzduch byl ...
1. Dlouhý čas s Normanem Obr Ínemak mě dál nechával u Normana, přestože bylo jasné, že jejich s...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
„Viděls někdy něco takovýho?“ zeptal se konečně dychtivě Vilda. Prvotní strach a překvapení...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, prokládanou...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Clock Retro Glasses A Book  - herbert2512 / Pixabay
Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
U Hotche doma: Skládal jsem nově koupenou postýlku pro miminko. Já a moje žena Hayley jsme čekali ...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno