Povídka

Podivuhodné setkání
Četba díla zabere cca 13 min.

„Je to přece jasné. Nepochybuju o tom, že se o vás patřičně starala. Když jste byl zmožený z práce, pečovala o vás, vyptávala se na vaše strasti. Když jste měl radost, měla ji s vámi. Přála vám určitě každý úspěch, který jste zažil. Určitě vypadala mnohdy i zmoženě z toho, jak držela pohromadě váš domov nebo se uprostřed noci budila, aby vás mohla pohladit po zádech, když jste měl noční můry. Nemám pravdu?“

Starý pán se otočil na mladého muže a poprvé se mu podíval do očí. V jeho zraku však nenašel ani náznak výsměchu. Jen samou upřímnost. A tak se zase opřel zpět a upil ze svého hrníčku.

„Máte pravdu.“

„Dávala vám v tom případě zcela jistě najevo, že vás miluje pro to, kým doopravdy jste. Určitě jste to tak cítil i k ní.“

„Určitě ano. Jak jste na to ale mohl přijít?“

„Podíval jsem se na to romanticky. A navíc. Byli jste spolu padesát let. To by v tom byl čert, no ne?“

„Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl něco přiučit od mladého člověka,“ řekl starý pán a pokrčil stařeckými rty.

„No vidíte. Já bych zase nikdy neřekl, že mi takhle pomůže nějaký stařec, co sedí na lavičce.“

„Udělali jsme si navzájem službu. Není pravdy?“ Pozvedl starý pán hrníček.

„Je tomu tak,“ souhlasil mladý muž a přiťuknul si.

Oba seděli na lavičce do té doby, dokud nevypili všechen čaj a všechnu whisky. Smáli se spolu, tvářili se spolu vážně, vyměňovali si oba své životní zážitky. Až se nakonec každý z nich rozešel jiným směrem. A mladý muž už starého pána nikdy nepotkal a starý pán už nikdy nepotkal mladého muže. Takový je život. Je jen třeba, abychom si vážili i těch nejprostších okamžiků. Možná nás mohou něco naučit. A možná na nás čekají tam někde za rohem.

 

O autorovi

Ondřej Bezstarosti

Autor píšící prózu, ve které se zaobírá mnohdy existenčními tématy. Své postavy staví do dilemat, či hran jejich životů.
Psaní se autor věnuje od chvíle, kdy napsal první milostnou báseň holce v osmé třídě.

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Jaroslava
Host
Jaroslava
7 měsíců před

Moc hezké

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Poté, co se za Anetou zavřely dveře, tak poradkyně se podívala na klienta a on na ni. Usmívali se. ...
aneb o komunikaci ...
Slečna Zdeňka Kosáčková bydlela v Praze na Kampě, odtud chodila do Dívčí školy proživotní - t...
Alexandra se probudila časně zrána. Slunce ještě nestačilo vyjít, dá-li se zbytku naší největ...
,Rogas’Když jsme s Alexem zaspali u krbu v jejich chatě, měla jsem pak moc děsivý sen ze kterého ...
Stopařka
Kužely reflektorů Davidova auta se právě rozstříkly do ojíněné aleje za hranicí provinčního m...
V kanceláři:   Po shlédnutí daného videa, kdy mi tuhla krev v žilách a určitě nejen mě...
Na sídlišti U tří popelnic se každý den kolem třetí hodiny odpolední koná neoficiální zasedá...
Viry  jsou opravdu velmi inteligentní
Ten pocit, vidieť ho ruka v ruke s ňou. Ten pocit stáť tam a tváriť sa, že mi je to jedno. ...
Jsem černý svědomí tohohle města, jeho duše, kterou nikdy nemělo. Jsem fantom, personifikace jeho ...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
Pavučina Z postranní uličky, kde se obvykle válí smetí a vzpomínky v podobách zmačkaných ple...
Rodina bez dětí? Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužil...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Jak Bojka přivedl Zoltyho zpátky k obrovi... Stalo se to krátce po tom, co Moran donesl obrovi čá...
Na rozkvetlé zahradě poletují čmeláci, včely, mravenci, mouchy i vosy. Někteří hledají pyl, dal...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
V provizorním stanovišti:   Zašli jsme do jedné místnosti, kterou na kampusu nám vynahradil...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Zpátky u Děsmana Zdálo se, že tady se čas zastavil. U Děsmana v jeho skrýši vypadalo všechno st...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Byla jsem v práci. Pracuji v kanceláři, kde je pár kolegů a zároveň jsou to i mí přátelé. N...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku