Dnes na podnět Filipa zamířil k Medvědí laguně. Podařilo se mu po cestě ulovit králíka a těšil se na chutnou pečeni. K jezeru dorazil krátce po poledni. Včas na to, aby na jeho břehu stihl rozdělat oheň a připravit králičí stehýnka k obědu. Počasí mu přálo. Jasné nebe se odráželo ve stříbrných vlnkách laguny a lákalo k osvěžující koupeli. Les voněl vysychajícím chvojím a ostřicí. Jeho hlubiny byly tiché a malátné. Nasycením mu padaly víčka, až ulehl vedle doutnajícího ohniště a na chvíli si zdřímnul.
Z polospánku ho probudil zvláštní pocit, jako by byl někým nebo něčím bedlivě sledován. To něco si ho patrně vyhlédlo za svou kořist. Nutkavá představa ho donutila, aby se posadil. Pomalu se rozhlížel okolo sebe. Když jeho zrak padl na nedaleký kmen vyvráceného stromu, strnul tak, že by se v něm krve nedořezal. Na kmeni se v přikrčené poloze lovce nacházelo obrovské pruhované zvíře.
Veliká kočka? Ne, ne, t-tohle je přece tygr. Pěstoun se za zády vzepřel na rukách a pomalu začal couvat. Pak si uvědomil, že jediné, co ho může spasit, je oheň. Opatrně a s napětím přiložil suché chvojí na dosud horký popel. Tak hoř, hoř, vzýval v duchu všechny ohnivé démony, jen aby už konečně přeskočila kýžená jiskra. První plamínky se zatřepotaly ve chvíli, kdy tygr napnul svaly ke skoku. Naštěstí chvojí vzplanulo rychle a naplno, jak si pěstoun přál. Tygr se zarazil, zavrčel a líným skokem se vzdálil do lesa.
Panenko skákavá, zajíkl se pěstoun, to se mi muselo jenom zdát. Vyskočil na nohy, ale třásly se mu tak, že málem zase upadl. Viděl jsem divokého tygra, ha ha ha, a vzal přede mnou do zaječích, chechtal se na celé kolo jako pominutý. To nemůže být pravda. Znovu se posadil a šťoural kusem klacku ve slábnoucím ohni. No tohle, zahodil klacek a roztřesenými pohyby nabil pušku tříštivými náboji, které s sebou lovci vždycky nosili pro nejhorší případy.
To jsem zvědav, co tomu naši řeknou, musím je co nejdřív varovat, napadlo ho. Zalil oheň vodou z jezera a vyrazil spěšně na zpáteční cestu. Na břehu řeky, zatímco odvazoval pramici, si pomyslel, že se tygr jen tak nepustí přes silný vodní tok, ale kdo si tím může být jist? Bezpochyby muselo jít o tygra sibiřského, který se sem rozšířil po scelení středního pásu evropského a asijského kontinentu. Neklamné znamení, že rekultivace země byla úspěšně dokončena…
… celé dílo lze objednat v knižní publikaci: Radim Lhoták: Park ztracených duší
