Při pohledu z jižní strany vysuté zahrady ho zaujal pohyb v nedaleké houštině. Jejich viapost byl na okraji ochranné zóny, za ní se rozprostíralo nedozírné panství zvířat. Již od dětských let si pravidelně brzy z rána, dokud byl klid, hověl v polohovém lehátku a sledoval pohyb pod ním v čase, kdy mnoho nádherných kusů směřovalo k říčnímu napajedlu. Jeleni, daňci, srny, občas zahlédl i losa nebo zubra. Největší vzrušení však prožíval, když se v jeho zorném úhlu objevil medvěd.
Velice se obdivoval historkám sportovních lovců medvědů, jejich nebezpečným výpravám a mimořádným událostem, kterými omračovali každého posluchače. Lov na medvěda měl jasná pravidla a prováděl se pouze za použití zbraní s uspávajícími náboji. Přesto skýtal mnohá nebezpečí při pohybu loveckého oddílu ve volné divočině a jeho kontaktu s mohutnou šelmou. I přes všechna bezpečnostní opatření docházelo občas k vážným úrazům.
Daleko horší následky však mívaly divoké výpravy mladých výrostků, kteří se chtěli předvést svojí odvahou. A to i přesto, že všechny obce věnovaly velkou pozornost výchově chlapců i dívek k fyzické zdatnosti a schopnosti obstát mimo ochrannou zónu sídliště.
Filip miloval hodiny gymnastiky a branné výchovy, zvláště pak naučné výlety na druhou stranu řeky za skalní pahorky. Tam začínala rozsáhlá oblast bez viapostů a lidského osídlení. Posledním podzemním dílem, které zasahovalo až pod úpatí pahorků, byl průmyslový komplex společnosti Gama, kde pracovalo mnoho členů jeho komunity. Na povrchu země však o tak rozsáhlém objektu nebylo takřka potuchy krom několika umě maskovaných větracích šachet.
Filip napjatě sledoval houští, když se za jeho zády vznesl vrtulník startující z místní nástupní stanice. Pohyb neznámého zvířete ustal. Chlapec protáhl zklamaně obličej. První ranní spoj na oblastní letiště mu překazil kratochvíli. Ovladačem servozařízení stáhl boční stěnu sklolitu tak nízko, jak to jen bylo možné, aby se mohl pohodlně opřít o zábradlí. Ovanul ho závan větru nasycený vůní smrčin, mechu a vlhké trávy z nedaleké pastviny.
Sáhl do brašny zavěšené na boku pro učebnici dějepisu. Chtěl si zopakovat některá základní data z historie, na která se ho určitě staršinové budou ptát při pohovoru z občanské nauky. S dějepisem byl pořád na štíru. Neuměl si představit ony minulé doby, kdy lidé žili a pracovali v nehostinných městech vyplněných asfaltem a obludnými stavbami z betonu a železa. Prý tam nerostly ani stromy a vzduch byl zamořený kouřem ze spalovacích zdrojů tepla, energie a pohonu nesčetného množství automobilů, jež se pohybovaly po asfaltových silnicích ve smrtonosném chaosu. To, co viděl na dobových obrázcích v knize, mu doslova vyráželo dech.
