Zalistoval v učebnici na stránku přehledu hlavních dějinných událostí. Pomalu a soustředěně si vrýval do paměti význačné letopočty a četl připojenou legendu.
2089 – založeny první samosprávné komunity na bázi rodového uspořádání. Tyto skupiny ještě neměly ekonomickou samostatnost a jejich členové byli povinni odvádět peněžité dávky státu jako daňoví poplatníci. Státy měly dosud národnostní charakter federálních jednotek Euroregionu. V rámci komunit však byl uznán zánik rodinného uspořádání na bázi manželského bezpodílového spoluvlastnictví. Odpovědnost za společný majetek, výchovu a výživu dětí nese rada starších.
2128 – uzákoněn samostatný ekonomický a sociální statut rodové komunity společně s delegovaným hlasovacím právem. Rodové komunity a jejich sdružení v obcích přebírají plnou odpovědnost za své členy bez nároku na sociální podporu státu, zároveň jsou osvobozeny od sociálních poplatků.
2136 – úspěšná generální stávka za osvobození komunit od většiny daňových povinností. Ponechána pouze daň na restrukturalizaci komplexního ekosystému. Péče o infrastrukturu je uložena podnikatelským subjektům. Založena konfederace obcí a sněm starostů jako poradní orgán místních samospráv. Založena základní listina ekologických práv zakotvující dlouhodobou rekultivaci planety a likvidaci městských zástaveb a povrchových průmyslových komplexů. Světově uzákoněna povinnost dodržování ekologicky čistých provozů podnikatelských subjektů a jejich umístění do podzemních sítí.
2140 – definitivně ukončen provoz individuálních dopravních prostředků a přechod na zemskou síť veřejné dopravy. Vítězství procesu racionalizace lidského života a péče o životní prostředí je završeno paktem kontinentů o nezasahování superstátů do přímých práv a života obcí jako převažujících komunitních sdružení. Vypracován obecně závazný předpis pro regulaci populace a budování satelitních podzemních sídel okolo hlavních dopravních tepen a nenarušujících tvář krajiny.
Z opakování letopočtů Filipa vyrušilo syknutí výtahových dveří. Pohlédl na rozložitou postavu svého pěstouna. Byl třetí a podle Filipova gusta nejlepší v jeho životě nedospělého dítěte.
„Nesnáším dějepis, vůbec mi neleze do hlavy,“ postěžoval si Filip. „Tuhle jsem četl něco o studených válkách a jakýchsi závodech ve zbrojení. Chápeš, o co šlo?“
„Ehm, no, chlapče,“ takovéto otázky a hned po ránu, zamyslel se ke své nespokojenosti pěstoun, „pokud vím, tak se válčilo mezi starými státy tak, že si vzájemně vyhrožovaly vyhlazením. Na to měly ty zbraně hromadného ničení a kosmické systémy, které stály obrovskou kupu peněz. No, žádný valný smysl to nemělo. Ty peníze se potom upotřebily na rekultivaci Země. Ale je to už dávno, a bylo to tehdy, když člověk ještě neměl žádné slovo ani zastání a nepatřil fakticky k žádnému rodu ani obci, tak si ho státní moc ždímala, jak chtěla.“
