Slunce pomalu nabíralo výšku a hřálo ho do obnažených prsou. Den byl jako stvořený k lovu.
Souprava rychlovlaku uháněla pralesem rychlostí čtyři sta padesát kilometrů za hodinu na jedné ze čtyř vysutých kolejnic umístěných na pilotech tak, aby nerušily volný pohyb zvěře. Dvě byly určeny pro osobní a dvě pro nákladní dopravu. Kontinentální expres směřoval z jižních obilných oblastí na sever země k povodí řeky Labe, kde bylo koncentrováno několik průmyslových zón a satelitních sídlišť pod povrchem scelených přírodních ekosystémů.
V klimatizovaném kupé seděli dva muži natolik zaujatí vzájemným rozhovorem, že sotva vnímali jednotvárný reliéf lužních lesů nizozemské mokřiny. Bělovlasý, avšak zdravě osmahlý stařec byl starostou obce Farska. Mladší z páru byl jeden z jeho pokrevních synů, jak napovídala shoda v rysech tváře a energickém projevu. Starosta Gustav Farsky se vracel z evropského kongresu poslanců konfederace obcí a neměl dobrou náladu.
„Víš, co mě na celé věci nejvíc vadí?“ pronesl na adresu syna Romana Farského, „ta věčná bohorovnost a odtažitost presidentů podnikatelské sféry, jako by pořád nechápali, že veškeré jejich zásluhy o současný svět byly vynucené právě námi, lidmi z komunit, kteří jsme hybnými kolečky jejich investic. Nebýt nás, dodnes by si hráli se světem jako kluci s videohrami usazeni ve svých ostrovních enklávách a honosných sídlech jako před dvěma sty lety. Oni na svém způsobu života nic nezměnili, a proč taky, když žijí obklopeni palmami, plážemi a mořskými lagunami, kdežto mi bychom se dneska dusili v městských ghettech jako termiti ve spálené buši.“
„Já jim ten jejich způsob života nezávidím,“ odpověděl Roman, „oni nemají ani ponětí, jaké je to žít v zemi zvířat, oni znají divočinu jen z dálky, a to z lyžařských center v Alpách, kde se zase tak moc nezměnilo.“
Starosta se zahleděl nepřítomně na modravé štíty hor. Jejich zubaté hřebeny se rýsovaly v dálce za pásmem středozemních lesů přerušovaných jen místy zelenými pastvinami a mřížkami ovocných sadů:
„Mně je naprosto jasné, proč tolik volají po znovurozdělení světové banky na více nezávislých bankovních sektorů. Nejde o žádnou pružnost a dostupnost úvěrů malým živnostníkům, jako jsi ty. Chtějí mít znovu možnost nekontrolovaně investovat do programů na osídlení cizích planet, aby si tam mohli zřídit novou nevirtuální hru na souboj titánů o nová teritoria. Oni se totiž nudí, když musí svá rozhodnutí podrobovat zájmům konfederace. Chtějí obnovení starých časů pod pokryteckým heslem volné soutěže, tentokrát mimo planetu Zemi, tam by se dočkali restaurace své neomezené moci, která je dříve tak vzrušovala.“
