„To nechápu,“ zamyslel se Roman, „byly přece státy s jejich vládami, které rozhodovaly o veřejných věcech?“
„Nenech se mýlit,“ odpověděl starosta pohotově, „vlády rozhodovaly pouze o rozdělení peněz nás daňových poplatníků do veřejných výdajů a o zákonech, které nám předepisovaly naše povinnosti. Jinak světu vládla globální ekonomika, tedy tytéž monopoly a jejich podmínky na zajištění existence lidí jako dneska. Bylo jedině rozumné se takových zkorumpovaných vlád zbavit. Jeden evropský aparát, který se stará o kontrolu dodržování ekologických zákonů stačí. I tak platíme pořád slušné daně. Spojili jsme se tváří v tvář bezohlednému procesu globalizace a umíme se o sebe postarat. Ale nechme řečí o politice,“ uvolnil starosta tvář, „jak se vlastně stalo, že vlci zadávili čtyři naše jalovice?“
„Zemská energetická kvůli nezaplaceným fakturám přerušila dodávku proudu do našich hospodářských objektů,“ odpověděl Roman, „a ty potvory jako by na to čekaly. Měli bychom si pořídit vlastní elektrárnu, při současných cenách energie ještě uspoříme.“
Starosta se znovu zachmuřil: „Pořizovací náklady elektrárny jsou nad naše současné možnosti, musíme se zamyslet nad rentabilitou tvého chovu a jeho omezeným rozsahem. Je určen potřebám obce a ta slábne. Nedávný odchod dvou komunit je citelný.“
„A jak je možné, že jiné obce bohatnou?“
„Vždycky jsem říkal, že obce musejí mít omezenou velikost, jinak se z nich stanou novodobé byrokracie se vším zlem, který k tomu patří. Jejich bohatství se promítne do sociálních nerovností. Na kongresu se o tom hodně mluvilo.“
„Jde o to, jestli jsou všichni starostové dost silní, já bych se na to podíval jinak…“
„Ale, ale, synku, chtěl bys zpochybnit radu starších a rozpoutat v obcích boj o moc? To by byl s námi konec.“
„Dobře, dobře,“ Roman pohlédl z okna, „zdá se, že brzo budeme na hranicích Labského biotopu, právě vjíždíme do tunelu pod Krušnými horami.“
Ve voze se setmělo umělým osvětlením.
„Filip dnes slaví den své dospělosti,“ vzpomněl si Roman.
„No sláva, konečně příjemnější téma,“ zvolal starosta, „hned odpoledne zajdu do bazénu, ženy budou v dobrém rozmaru.“
Pěstoun Kamil Brázda pocházel z vedlejší větve rodu Farskych, která kdysi založila vlastní komunitu, než se vrátila zpět pod záštitu společné obce. Byl tak trochu snílek a dobrodruh, proto často sám vyrážel za pahorky úplně sám a nic přitom nedbal na nebezpečí, kterému se vydával bez organizované podpory lovecké skupiny.
