Kapitola devátá

Konečně doma

Doma, v Ahmedově bytě se Silvie vysprchovala, Ahmed udělal mezitím dobrou kávu, kterou koupil na trhu v Ramaláhu. To totiž není jen tak obyčejná káva, tato káva je znamenitá, plná síly a chutí…

Krásně to vonělo….

Šla obtočená jeho osuškou, voněla jí kůže jemným nádechem smetany a hnědé vlasy těžkým kaštanovým šampónem.

Lákala jí vůně exotické kávy, Ahmed jí má moc rád, ne vždy si jí může dovolit a tak je rád, když si jí přiveze z Palestiny.

Když zaslechl, že sprcha ustala, začal nahlas přemýšlet, aby ho slyšela..

“On myslí, že my v těch dalších paralelních světěch žijeme pod různými jmény, která jako první vyslovil nevyslovitelný jediný jejich bůh (JHVH) a na základě toho stvořil takzvané nebeské zástupy, které jsou různými božstvy, či anděli a podobnými bytostmi.

Divit se tomu můžeme jenom my, my to tak neznáme, ale jim to přijde přirozené…

Pokud tomu, ale více rozumíme, že známe všechny odnože toho, na co oni Samartitáni si dělají nárok…

Tedy, to, co nepovažují za pravé a původní, ale zcestné..

Křesťanství, islám, rabínský judaismus.

Samaritáni tvrdí, že jsou toho pravého skutečnými potomky a následovníky.

Tedy velekněz říká, že JHVH stvořil nějaké nebeské zástupy a zasvětil jim národy, mimo jeho jediného národa, který je vyvolený jen jím samotným.

Je totiž pravda, že se píše v bibli, o jistých nebeských zástupech, kterým se nesmí Izraelité klanět, protože je si vyvolil sám jediný jejich bůh, ale ostatním národům určil nebeské zástupy, znám to i z koránu…

Tedy, že existují v té souvisloti s tím i různé národy, ale žalm Davidův praví, že ostatní bohové se nemohou před JHVH nazývat ani bohy a tak jsou jen anděly…

Co je zajímavé, Silvie, rabínští židé anděly světí a modlí se k nim….

Samaritánský velekněz je přesvědčen, že zde je prábě zakopán ten problém všeho lidstva, že prý tím se vytváří ta paralela, v tom je prý ta záhada….

 

Zní to zvláštně, ale říká, že tito bohové byli jeidným bohem stvořeni a po svém stvoření vytvořili prý různé světy každý jinak po vzoru stvoření celého světa nejvyšším stvořitelem, on vlastně tvrdí, že je to normální jev a že zde je někdo, kdo to ví a zneužívá toho.

Prý tajná zasvěcená skupina, která zneužívá prý krev urozených ze všech národů, včetně židů pro rituál a uzavírají pro ostatní lidi brány vědomosti. On tyto lidi považuje za odpadlíky…”

“Ahmede, to už snad přeháníš, ne? Jaké sekty, nebo co, co to je za neuvěřitelné historky? Ahmede, studujme to, ale zůstaňme politology vědecky objektivními…” Rozohnila se a náhle takto rozřízla prudkým řezem Ahmedem vytvořenou atmosféru, trochu ho zmírnila, ale stejně byl už rozjetý…

“Plánují tak podle výkladu velekněze převraty, zvětšují bohatství, aniž bychom si to sami uvědomovali, my řadoví lidé, nebo chceme-li občané, drobní intelektuálové a střední třídy….”

“Konspirační teze Ahmede, jsou trošičku nebezpečné…”

“Silvi, já stále jen teoretizuji..”

“Tak zkus prosím nebýt u toho tak horlivý,” ušklíbla se, “nevypadá to profesionálně…”

“Dobře, klid,” pokračuje Ahmed.

“Tedy pak bych si mohl teoreticky představit, že nevíme nic, ale některé vládnoucí nám třídy to dejme tomu dědí přes generace až od starověku a že tyto třídy tají svůj skutečný původ…

Upozorňuji samozřejmě, že mluvím čistě hypoteticky a jen v duchu toho, co chce velekněz vysvětlit, jen to dokládám…”

Ahmed se odmlčel, otočil se s tácem s džezvou a ostatními potřebami pro servírování kávy k na kanapi sedící Silvii, která ho bystrýma očkama pozorovala.

Byla klidná, ale poslouchala vše dopodrobna, dělala si vlastní názor, Slovansky odlišný od Ahmedových evokací, ale vše přepočítavajcící a hodnotící…

Ahmed si chtěl vynutit trochu upřenější pozornosti, protože mu tato chvíle připadala důležitá, dostatečně popsal vše, co stejně tak nějak Silvie věděla, ale nyní se chtěl vyjádřit k tomu, kam vlastně míří, co tím sleduje….

“Tedy”, začal a přitom pokládal tác se servisem a kávou na stolek před kanape, “zde to naráží na konspirace o zednářích…. Nejsem si zcela vědom, zda se nedopouštím nyní tak trochu jako politolog chyby, nebo paranoi, ale zcela bezpečně vím, že nic tak efektivního, jako zednářské hnutí k tomu všemu nepasuje….”