„Jdeme to vyřešit!“ zavelel jsem, aniž bych si jejich pohnutek nikterak všiml.
Procházeli jsme halou. Z podzemních parkovišť tam vedl jen jeden jediný eskalátor. Pod ním jezírko s falešnou palmou, ve kterém chovali želvy. Letmo jsem se zadíval, jestli nějakou uvidím, ale byly všechny v tahu. Budou to nejspíš takové želvy, které vylezou jen v provozní dobu. Každý má svou směnu, napadlo mě.
Prošli jsme dál kolem zavřeného stánku, kde vám připravili ovocný shake za nekřesťanské peníze a pokračovali dál až ke kinu. Za všemi výlohy byla tma. Byl jsem tak posedlý sotva slyšitelnou písničkou, že mě ani na chvíli nenapadlo, že bych měl mít i strach.
„Hele vykašleme se na to, co?“ řekla Alexa tónem, který jsem od ní ještě neslyšel.
„Dobrá.“ Zastavil jsem se. „Půjdeme kolem záchodů přes sklad až k ochrance. Tam, co vždycky vedou nějakého toho zlodějíčka. Určitě tam musí být nějaký chlap. Někdo to tady přece přes noc hlídat musí. Když se nic nedozvíme, alespoň mu to oznámíme a půjdeme si po svých, platí?“
Oba přikývli. Tran byl mezitím už bledý jako stěna.
Ve skladu bylo temno. Rozsvítili jsme. Všude sezónní poutače, výzdoby, harampádí, židle, rozmontované pódium na součástky, květináče, náhradní díly do klimatizací.
„Pěkně kecají, že nemají náhradu za tu klimu. Dívej se, kolik tu toho je! A nás nechávají se dusit tím odporným smradem. Hned zítra to někomu řeknu.“
„Jo. A hned zítra se všichni poserou z obyčejného prodavače předražených sportovních hovadin. To určitě.“
„Nesnáším ten tvůj sarkasmus,“ zalhal jsem Alexe.
Za skladem byly další dveře. Ocitli jsme se na chodbě. Nejprve tam byla tma, že by se dala krájet. Trochu mi to rozbušilo srdce. Vzápětí se ale rozsvítily zářivky na stropě. Trvalo jim to, ale nakonec se chytily.
„Jako z nějakého hororu,“ uslyšel jsem říkat Trana. Držel v ruce sekáček na maso.
„Ty vole? Kde jsi vzal ten sekáček?“
„Jeden nikdy neví.“ Pokrčil rameny. „Zatímco jste se dohadovali před obchodem, já si pro něj odskočil.“
„Ninja,“ zkonstatovala Alexa.
Mávnul jsem nad tím rukou a pokračoval chodbou dál. Četl jsem nápisy nad jednotlivými dveřmi. Uklízecí prostředky, rozvodna, serverovna, ochranka. Bingo! Všichni tři jsme na okamžik strnuli, jako bychom se měli rozhodnout, jestli vstoupit do říše divů nebo se na to vykašlat a jít do hospody.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Kontrast mezi nudnou rutinou zaměstnanců obchoďáku a náhlou thrillerovou zápletkou funguje na výbornou. Motiv záhadné písně, která hlavního hrdinu nadpřirozeně vede k unesené dívce, je velmi nosný a poutavý. Samotné rozuzlení a záchrana působí možná až příliš zbrkle, ale jako celek má příběh skvělý a jasný směr.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti skvěle vystihnout tísnivou náladu prázdného nočního nákupního centra, které po zavíračce působí až surreálně. Přechod od uvolněného pošťuchování nad nudlemi k plíživému napětí v temných chodbách čtenáře naprosto pohltí. Emoce a strach postav jsou uvěřitelné, což výrazně pomáhá celkovému vtažení do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi postavami působí velmi přirozeně a živě. Vyskytují se zde sice občasné pravopisné chyby (například klasický boj s mě/mně) a drobné stylistické neobratnosti, ale plynulost vyprávění to nijak zásadně nenarušuje. Máš zjevný cit pro budování příběhu, který čtenáře nepustí od první do poslední řádky.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a napínavý text, který ukazuje tvůj talent pro budování atmosféry a psaní sympatických postav. Pokud v budoucnu věnuješ trochu více času závěrečné korektuře a mírně rozvedeš samotné finále, budou tvé příběhy naprosto strhující. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout a tvůj styl je velmi chytlavý!