Už by se málem rozběhl pryč, ale chytil jsem ho za rukáv.
„Počkej! Nechoď tam!“
Postava se zanedlouho zase objevila. Přeskočila pult, a s nožem v ruce utíkala dál. Z jedné obrazovky na druhou jsme pozorovali, kam míří. Rovnou k proskleným dveřím východu. Jenomže ty byly na kartu. Jestli je to zaměstnanec, dostane se hravě ven. Tajil jsem dech. Cítil se, jako bych se ocitnul v nějakém akčním bijáku. Slíbil jsem si, že na něco takového pak zkusím Alexu pozvat. Fakt zvláštní ta moje hlava.
„Je to sekuriťák?“
„Nevypadá jako sekuriťák. Ten by měl na sobě modrou vestu, ne?“ řekla Alexa.
Postava dorazila až ke vstupu. Chvíli se snažila vykopnout dveře, ale nešlo to. Na skle se jen objevila obrovská pavučina. Ale to toho chlapa, nejspíš to byl chlap, rozhodně neodradilo, a tak v tom pokračoval.
Najednou mě napadla spásná myšlenka. Rozhlédl jsem se po pultu. Byla tam klávesnice, mikrofon, různá tlačítka. Já hledal to, které zapne požární alarm. Byli jsme přece v kabině ochranky. Něčím takovým musela disponovat.
„Co hledáš?“ na to Alexa.
„Alarm.“
„Tady!“ zaječel Tran a bouchnul po spínači.
V tu chvíli se budovou rozječela siréna, až jsme si museli zacpat uši. Chlápek na monitoru jen přidal na intenzitě. Sváděl boj s dveřmi. Prohrával jako amatéři proti profíkům, kteří si přijeli zlepšit morálku.
Zazvonil telefon, kterého si do té doby nikdo nevšiml. Rozhlédl jsem se po ostatních a zvedl sluchátko.
„Dobrý den, zaznamenali jsme, že je u vás spuštěn alarm. Je všechno v pořádku?“
„Ne! Máme tady zloděje! Pachatele! Pošlete sem policii!“ zaječel jsem do sluchátka.
Místo odpovědi mi z něj zcela jasně a zřetelně opět zazněla ona osudová píseň. Sluchátko spadlo na zem. Jako omámený jsem se otočil a spatřil ještě jedny dveře. Tran s Alexou na mě jen nevěřícně civěli. Musel jsem vypadat, že mě pohladila samotná smrt. Nedovedu vysvětlit, co to mohlo být. Intuitivně jsem rozběhl a vrazil do místnosti.
Byla to šatna. A byla v ní tma. Zašátral jsem po vypínači a rozsvítil. Uprostřed místnosti na zemi něco leželo. Nebo spíše někdo. Bylo to dítě. Malé tělíčko. Měla na sobě růžové šatičky a přes hlavu bílou igelitku, zpod které čouhaly dva copánky. Ani se nepohnula.
Přiskočili jsme k ní. Sundal jsem jí z hlavy ten hnus. Spatřil jsem dokořán vykulené modré oči. V puse měla roubík. Tran jí ho obratně useknul sekáčkem. V ten moment se z plna hrdla nadechla, až jí z očí vyhrkly slzy.
Zatímco jsem se snažil holčičku uklidnit, Tran se vrátil k obrazovkám.
„Hele! Už ho berou! Byli tu hned!“
V obrazovkách policajti zrovna pacifikovali chlápka v černém. Na nic jsem nečekal, vzal dítě do náručí a utíkal zpátky halou. Po cestě šeptala písničku. Pořád dokola…
„Hele? Nemyslíš, že kolem nás asi proběhnul, když zhaslo na té chodbě?“ zeptala se mě Alexa.
„Já nevím. Už na to nechci myslet,“ odpověděl jsem. Zrovna skončily reklamy a začínal film.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Kontrast mezi nudnou rutinou zaměstnanců obchoďáku a náhlou thrillerovou zápletkou funguje na výbornou. Motiv záhadné písně, která hlavního hrdinu nadpřirozeně vede k unesené dívce, je velmi nosný a poutavý. Samotné rozuzlení a záchrana působí možná až příliš zbrkle, ale jako celek má příběh skvělý a jasný směr.
Atmosféra – ★★★★☆
Podařilo se ti skvěle vystihnout tísnivou náladu prázdného nočního nákupního centra, které po zavíračce působí až surreálně. Přechod od uvolněného pošťuchování nad nudlemi k plíživému napětí v temných chodbách čtenáře naprosto pohltí. Emoce a strach postav jsou uvěřitelné, což výrazně pomáhá celkovému vtažení do děje.
Provedení – ★★★★☆
Text je neuvěřitelně čtivý, má svižné tempo a dialogy mezi postavami působí velmi přirozeně a živě. Vyskytují se zde sice občasné pravopisné chyby (například klasický boj s mě/mně) a drobné stylistické neobratnosti, ale plynulost vyprávění to nijak zásadně nenarušuje. Máš zjevný cit pro budování příběhu, který čtenáře nepustí od první do poslední řádky.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi slibný a napínavý text, který ukazuje tvůj talent pro budování atmosféry a psaní sympatických postav. Pokud v budoucnu věnuješ trochu více času závěrečné korektuře a mírně rozvedeš samotné finále, budou tvé příběhy naprosto strhující. Rozhodně v psaní pokračuj, máš čtenářům co nabídnout a tvůj styl je velmi chytlavý!