Povídka

O tkalcích a poušti
Četba díla zabere cca 15 min.

Epilog

Pustina. Dokonalá. Seděl v jejím středu. Zcela jej obklopovala. Až se zdálo, že bude pohlcen. Tak pro ni se plahočil takovou dálku? Kvůli ní tak tvrdě celé roky pracoval? Úspěch splacený oběťmi. Uvědomoval si to. Byl realista. Tak významné, ba i historické skutky vyžadují zdolat řadu překážek. Litoval jich, snad o to víc, že je všechny znal. Nešlo pro ně víc udělat a i oni přijali riziko, tak jako on. Smrt mohla přijít pro každého z nich. Kdykoliv. A tak dlel uprostřed žlutavé prašné pouště, jen několik desítek metrů od místa, kde poprvé vkročil do tohoto světa. Měl jen pár vteřin pro sebe. Každý z posádky je měl. A jak navzájem věděli, každý jich užije po svém. A tak si vyhlédl velký kámen nedaleko základny a zlehka a opatrně se o něj opřel. Jak je to dávno, co přemítal o tomhle okamžiku? Věděl, že nyní nebude na přemítání čas, a tak se pokoušel zapamatovat si alespoň něco z té chvilky, kterou mohl strávit jen sám, osamotě, v sobě a pro sebe. A jak se tak snažil uvolnit své smysly ze sevření mnohaleté koncentrace na jediný vytýčený úkol, cosi jako by mu na rameno poklepalo, aby svedlo jeho vědomí k napůl zapomenutému obrazu vyplouvajícímu z prohlubující se propasti času. Konečně jej spatří celistvý. Již získal dostatečný odstup. Zde vprostřed cesty. A najednou byl pryč. Daleko odsud. Doma. Ale přesto zde a zároveň na cestě vpřed ke zdánlivě mlhavému zítřku. Jak je to dávno.

Nezapomenutelný den. Zahrada plná rozkvetlých stromů. Kráčí vedle ní. Za ruku drží svou lásku. Ona oblečená v prastarých, avšak s úzkostlivou péči udržovaných svatebních šatech. Dům jeho rodičů stále stojící nedaleko se tolik proměnil. Pradědeček, který mu byl po celý život starostlivým správcem, by jej již jistě nepoznal. Přesto i on sám byl jeho součástí. A když pak řekli ano, odebrali se ke slavnostní hostině, kde společně se všemi svatebčany dali zaznít písni, která se v jejich rodině v takových chvílích odnepaměti zpívá.

Mlhavá vize se náhle rozplynula. Jen vzdálená melodie k němu stále promlouvala. Byl zpět. A nyní již jasně věděl, že ať se ocitne kdekoliv, každý z úzkostlivě střežených odkazů minulosti tam půjde s ním. Já však vím, kde jsem. Kde je mé místo. I díky nim přesně vnímám, odkud pocházím a kam se chystám. A to všechno je tu teď přítomno. Stále se mnou. Prostřednictvím mé existence. Tak daleko. I kdyby všechna rodinná dědictví přišla o svá fyzická těla, o látku, z níž jsou ušita, či zdivo, jež tvoří stěny domova, přesto žádné z nich nezanikne. Každičká drobnost, kterou obsahují, je mi průvodcem. Kdekoliv. Kamkoliv dojdu. Třeba až sem, na samý práh nového světa v čase, kteří ti, jejichž dílo s sebou nesu, ani dohlédnout nemohli. A já vím, jakého cíle je třeba na konci mé cesty dosáhnout. A co především musím zachovat a předat. Budou mne následovat. Odkazy mé minulosti. Otisky dávno uvadlých životů. Jsou tím, čím se i já jednou stanu. Až splním svůj úkol, přidám se k nim. A pak budu jen doufat, že na nás nebude zapomenuto. Stanu se tónem nekonečné písně znějící časem ke vzdálenému zítřku. Jedním ze švů vcelku držících ostří zubu času jen stěží odolávající šaty. Dalším kamenem, jenž vyspraví zvolna se rozpadající hradbu obepínající rodinný dům. Tam všude je mé místo. Ty všechny úkoly jsou mé. A já je hodlám plnit celým srdcem. Do posledního vydechnutí. Pro mě. A pro ně pro všechny.

O autorovi

Zavel

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Vláček
Třpytivý odlesk potoka přilákal unavenou dvojici, aby se osvěžila v chladném proudu lesního pram...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Venku:   Všichni jsme šli stranou od ostatních, aby nás nikdo neslyšel, abychom mohli projedn...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...
Za okny kavárny se na špinavý chodník snášela lehká popelavá sprška. Ticho. Venku se v chladné ...
1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
Bílou? Jen čistě bílou? Co tím myslí? Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou? Tak nejasn...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Podzimní motiv Ten onen darmošlap začal slídit hned, když mě přestěhovali. Slyším, jak se je...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Výslech Slessmana (z pohledu Hotche):   Když jsme šli směrem výslechová místnost, cítil j...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Štěstí z pouti Nikdy jsem nebyl průbojný. Není tedy divu, že jsem po různých životních omy...
Zkřehlou zimní krajinou kráčel muž. Cestou mezi poli, ranním mrazem ztuhlou na kámen, prokládanou...
  Mám malé řeznictví na obchodní ulici. Nahoře nad námi se tyčí mrakodrapy. Jedni mají bi...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Když jsem jednou kráčel otevřeným vesmírem po šňůře na prádlo, všiml jsem si úžasné záře...
Ten den vlaky ještě odjížděly tak, jak měly. Lidé nastupovali a vystupovali sledujíce své každo...
Zabzučel mi telefon a z displeje na mě blikala ikonka smsky. Rozespale jsem ho odemkl. Zpráva byla od...
silhouette of man standing beside shore under brown sky during daytime
Bylo to jen několik týdnů, kdy se svět změnil k nepoznání. Pandemie se šířila rychle a nekontro...
Déšť bubnoval na sklo okna, kapky stékaly v nepravidelných proudech a tvořily na skle chaotickou s...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku