Při pohledu na mého přítele přemítajícího nad šálkem kávy jsem se hluboce mýlil v domněnce, že je osamělý. Jeho nepřítomná póza byla odrazem hlubokého soustředění, jímž byl nablízku více lidem než kdokoliv z nás. Kdosi se o něm vyjádřil, že je to člověk bez citu. Musím ho opravit. Můj přítel je člověk, který nezná pouze pocit sebelítosti. Nemá k němu totiž žádný důvod. Necítí proto ani potřebu litovat druhé. Vyslechl jsem jednou rozhovor, který vedl s mladou dívkou, mimochodem velice krásnou. Stěžovala si na hrubost svých milenců, od kterých musela vždycky utéci:
„Muži dokáží být ve svém majetnictví úplně nesnesitelní. Zpočátku slibují hory doly, jen jim je ale žena po vůli, nejraději by si ji zasadili do květináče a pěstovali jenom pro vlastní potěšení a potřebu. Stačí projevit trochu vlastní vůle a nezávislosti a hned vás týrají žárlivostí, že z toho jde až hrůza. Mám z toho všeho zoufalý pocit.“
„Promiň, položím ti jednu otázku,“ řekl můj přítel. „Pokusila ses někdy nabídnout přátelství muži, který o tebe nezačal usilovat?“
„No dovol, jsem přece žena. To už jste tak domýšliví, že chcete, aby se vám ženy samy nabízely?“
„Moje drahá, mluvil jsem o nabídce přátelství, jakou vysloví člověk člověku. Tady snad pohlaví nerozhoduje.“
„Nebuď naivní, stačí, abych se na muže podívala, a už mě v duchu vidí svlečenou v posteli.“
„Inu, proč vidět zlo tam, kde druzí spatřují tvé přednosti. Položím ti ještě jednu otázku. Vzpomínáš si, kdy jsi byla naposledy sama bez muže?“
„Není to tak dávno…“
„A bylo to někdy déle než pár týdnů?“
„Ne, asi jsem tvor společenský, bojím se samoty.“
„Má drahá, muž je ti prostředkem úniku sama před sebou a potvrzením tvého pocitu váhy a důležitosti. Nevíš, co to je přátelství, nabízíš své tělo a žádáš za ně životní naplnění a existenční jistoty, jako kdyby šlo o směnitelné hodnoty. Nikdy však nedaruješ lásku. Proto vždy budeš pouze předmětem kořistnických útoků, v nejlepším případě žádostivého obdivu, o který ses ničím nezasloužila.“
„Jsi bezcitný a neomalený.“
„Nemyslím, pouze se snažím odhalit pravou podstatu tvého problému. Líbíš se mi a rád bych k tobě našel cestu, pokud sama budeš chtít.“
„To má být vyzvání k tanci?“
„Proč ne, pokud nám to přinese radost?“
„Ne, nevidím důvodu, proč bys měl se mnou ztrácet čas. Nezdá se, že bys někoho potřeboval.“
Hlasité předčítání