Můj první běžecký závod se odehrál někdy kolem roku 1986. Reprezentoval jsem naši vesnickou tělovýchovnou jednotu a na start jsme vyrazili modrou Škodou 100 plnou dětí. Bez pásů, bez sedaček, zato s odvahou, kterou dnešní rodiče už jen těžko pochopí.
Pokud si dobře vzpomínám, běželo se v Albrechticích u Lanškouna na škvárovém hřišti. Na nohou číny (plátěné tenisky dovážené z tehdejší Čínské lidové republiky za 54 Kčs ), ?švestkově modré tepláky nebo červené trenky?, startovní číslo přivázané mašličkami a živá váha kolem třiceti kilogramů. Závod se možná jmenoval Závod vítězství, možná Běh pionýrů. Jisté není skoro nic. Kromě toho, co následovalo.
Po startu jsem se totiž nečekaně ocitl v první trojici z dvaceti dětí. Budoucnost vypadala slibně. Už jsem se viděl na stupních vítězů, možná i na olympiádě.
Jenže pak přišel zákeřný soupeř a nedaleko od cíle podtržená noha.
Krvavé koleno ukončilo mé medailové ambice rychleji než dnešní dopingová kontrola. Do cíle jsem se dopajdal jako předposlední a odvážel si především pocit obrovské křivdy.
A právě ta křivda byla možná důvodem, proč jsem se jednoho dne chtěl na start vrátit a účet vyrovnat.
Pravda, stalo se tak až ve 41 letech.
Ale to už je zase úplně jiný příběh v dalším fejetonu.
Nápad – ★★★☆☆
Nostalgický návrat do dětství v osmdesátých letech je osvědčené a čtenářsky velmi vděčné téma. Jako úvod k širšímu vyprávění o běhání funguje text skvěle, nicméně pro samostatný fejeton je myšlenka trochu útržkovitá a spíše jen nakousnutá. Chybí zde hlubší zobecnění nebo výraznější přesah k současnosti, který by z milé vzpomínky udělal plnohodnotný publicistický útvar.
Atmosféra – ★★★★☆
Atmosféru doby se vám podařilo zachytit naprosto parádně a na velmi malém prostoru. Detaily jako jízda Škodou 100 bez pásů, legendární tenisky ‘číny’ za 54 Kčs nebo škvárové hřiště okamžitě vyvolávají úsměv a živé obrazy. Lehká sebeironie v kombinaci s dětskou křivdou dodává textu tu správnou hořkosladkou náladu.
Provedení – ★★★★☆
Text je napsán velmi svižně, čtivě a má skvělý rytmus. Výborně pracujete s humornými přirovnáními, například to s dopingovou kontrolou je vysloveně trefné a přesně odpovídá fejetonistickému stylu. Jen pozor na drobné nedotaženosti v čistopisu – u Lanškrouna vám vypadlo ‘r’, kolem tepláků zůstaly pravděpodobně pracovní otazníky a v závorce je mezera navíc. Tyto drobnosti jsou však snadno opravitelné a celkovou plynulost nijak nekazí.
Celkové hodnocení:
Váš text má výborný spád, lehkost a přesně ten typ laskavého humoru, který čtenáři u fejetonů vyhledávají. Ačkoliv působí spíše jako prolog nebo krátký sloupek než jako plnohodnotný fejeton, dokázal jste na několika řádcích vykouzlit skvělou retro atmosféru. Máte očividný cit pro detail a pointu, což je pro tento žánr klíčové. Rozhodně v psaní pokračujte, na ten slibovaný další příběh o běžeckém návratu po čtyřicítce jste mě totiž upřímně nalákal!