Na to se můj přítel usmál a popřál dívce větší přízeň vrtkavé štěstěny. Pouze já jsem postřehl v jeho očích neznatelný odstín smutku.
Jindy jsem byl přítomen chvíle, kdy se můj přítel snažil utěšit naříkajícího manžela, jehož žena utrpěla těžký úraz, který ji poznamenal na celý život. „Můj milý,“ promluvil k němu, „potkala vás velmi nešťastná příhoda. Vyplačte se ze svého zklamání, ale nezapomeňte, že lidské zdraví je cenný ale křehký dar. Ztráta zdraví stejně jako smrt jsou přirozené projevy života tak, jako narození dítěte či krása mladé ženy. Smutek střídá radost, smysl našeho života však zůstává stále stejný.“
„Je mi jí hrozně líto. Smyslem mého života byla ona,“ odpověděl manžel s rukama v dlaních.
„Teď jste řekl dvě věty, jejichž obsah si odporuje. Pláčete nad neštěstím své ženy, jako byste jí tím dělal službu. Vkládáte smysl svého života do jejích rukou, jako by váš život sám o sobě neměl žádnou cenu. Jaký význam máte vy pro ni? Byl jste také vy jejím smyslem života, který svým úrazem ztratila? Jaký měl potom smysl život vás obou?“
„O čem to tady, prosím vás, mluvíte? Pochopil jste vůbec, že se má žena stala mrzákem na doživotí?“
„Chápu, přibyly vám potíže a starosti…“
„Jste bezcitný cynik!“
„Promiňte, chtěl jsem vám jenom pomoci. Chtěl jsem vám naznačit, abyste se střízlivě zamyslel nad novou situací a ujasnil si, jaký skutečný význam pro vás vaše žena měla a jakou funkci může váš vztah bez útrpnosti a přetvářky nadále plnit. Nic jiného nemá význam, tím méně planý soucit.“
„Děkuji pěkně, o takové moudré rady jsem se vás neprosil.“
Na to můj přítel pokrčil rameny a věnoval se dál knize, kterou začal číst před tím, než se dal se zoufalým mužem do hovoru. Později mi řekl:
„Největší ironií našeho života je, že se nikdy nedozvíme pravdu o našich bližních, protože většinou dokážeme porozumět pouze tomu, čemu jsme ochotni naslouchat.“
Můj přítel přestal být jedním z mnoha, protože se ustanovil na holé podstatě věcí. Ztratil tím většinu lidských vlastností. Získal nezávislost a vyrovnanost. Nikoho nepodezírá ani neobviňuje, protože od každého očekává pouze to, co je ochoten dát. Je sám sebou, netouží si tudíž přivlastnit další díl světa proto, aby se stal někým.
Hlasité předčítání