Můj přítel je člověk, který se zodpovídá pouze vlastnímu svědomí, a jediným zdrojem skutečného naplnění je mu poznání. Na své cestě nevyžaduje oporu, protože zná své možnosti. Jednou jsem před ním namítl, že jsem potkal mnoho lidí, kteří prohlašovali: Já mám své svědomí čisté. Přesto se neštítili nepravostí, ke kterým, jak sami tvrdili, byli dohnáni okolnostmi.
Teď se musím přiznat, řekl můj přítel, že přesně nevím, kam svou připomínkou míříš. Svědomí je měřítkem dobra a zla pro toho, kdo je schopen samostatně myslet. Člověk, který měří vlastní hodnotu čekáním na předhozenou kost, není připraven ptát se sám sebe na odpovědnost za vlastní činy. Stejně tak neznám vepře, který by se nevrhl do koryta naplněného páchnoucími zbytky a chrochtal přitom protesty na úroveň své stravy s argumentem, že čistá krmě prospěje kvalitě masa z jeho porážky.
Nikdy se neodvolávej na svědomí člověka, který ztratil důstojnost. Být sám sebou znamená vědět a věřit vlastním schopnostem. Své možnosti nikdy nehledej tam, kde končí možnosti druhých. Znamenalo by to, že jsi nepochopil základní princip lidské existence a pouštíš se do války s vlastním zázemím. Jediný zápas, který je oprávněný, je zápas člověka o zachování rodu a jeho souladu s přírodou. A to je také zároveň první a poslední důvod ke kolektivní zodpovědnosti, protože v tomto zápase nemá sám jedinec šanci.
Ptal jsem se také mého přítele, zda přílišná snaha po nezávislosti nevede ke konečné zahleděnosti sama do sebe, zda upřednostnění vlastního rozumu není ve vztahu k druhým prostým egoismem.
Usmál se a řekl: Mluvil jsi o rozumu a měl jsi jistě na mysli své vlastní já. Tisíce lidí si nechá od svých bližních hýčkat, laskat a konejšit své vlastní já a mluví při tom o družnosti, nezištnosti a lidské otevřenosti. Mé já nežádá uznání a účast druhých, aby si potvrdilo svou důležitost a hodnotu. Pro ně nemají podobné pojmy obsah, jsou-li absolutní poznání a absolutní pravda v nekonečnu. Ten, kdo mi pomůže najít odpověď na jedinou otázku, která stojí v nepřehledné řadě nejasností před mým rozumem, tomu budu blahořečit jako svému příteli, protože mi umožnil učinit nečekaný krok vpřed na mé cestě životem, po které musím kráčet já sám do vyčerpání vlastních sil, neboť jsem se tak ve vlastním zájmu rozhodl, a nikomu do toho nic není, ledaže by se chtěl z mých kroků poučit tak, jako se já rád poučím z jeho.
Jsem-li nezávislý, pak tedy především proto, že svým jednáním a činností neplodím balast, který by po mně museli druzí odklízet, abych se v něm sám neutopil. A je lhostejné, zda ten svinčík a odpad mého všudypřítomného já odklidí s láskou a s pocitem starostlivé péče o svého soukmenovce či s odporem. Jsem-li zahleděn do sebe, pak jen proto, abych dokázal říci, kdo jsem a čím mohu být druhému užitečný.
Jsem-li egoista, pak nechť ke mně přistoupí všichni mně podobní, spolu se pak poradíme, jak si osvojit vesmír a společně opustit tuto planetu.
Hlasité předčítání